Odpouštěj!

Poslední dobou cítím a vnímám intenzivněji potřebu ODPUSTIT. Odpustit nejen sami sobě, ale i ostatním a především našim rodičům. (I těm, kteří odešli dříve, než podle nás měli.) V době, kdy nás vychovávali, dělali rodiče vše tak, jak uměli nejlépe. My jsme si vybrali tyto zkušenosti do našeho života, abychom rychleji pochopili tuto životní lekci a rozpomenuli se na své nynější poslání. Proto, nevymlouvejme se na své rodiče (i když většina našich problémů pramení v dětství) a nebuďme na sebe příliš tvrdí. Odpusťme sami sobě, že jsme se nedokázali vždy v životě postavit sami za sebe, že jsme něco nedokázali nebo nedotáhli do konce, nebo i to, že jsme se třeba do nějakého úkolu ani nepustili. (Možná jsme to v hloubi své duše opravdově nechtěli.) Naučme se odpouštět a poučit se z chyb! Náš život bude mnohem lehčí a volnější, když sebou nepotáhneme pytle plné zloby, hněvu, frustrace, ponížení, nízké sebehodnoty, nedostatku lásky apod.

Dovolme i my ostatním, aby nám odpustili např. nesplněné sliby. Co nyní nevyřešíme, potáhneme si sebou dál. Nezatěžujme se zbytečně.

S láskou Taraka Solei