Hra na blbce
Nedávno jsem se hodně pobavila. Měla jsem tu možnost
trávit čas vedle človíčka, který si rád "hrál na blbce."
Znáte tu hru? Přiznejte se, kolikrát jste ji sami hráli? ;)
Vzpomněla jsem si, jak jsem si na ni taky jako malá občas hrála. Cítila jsem v tom totiž veliké výhody. Kdo totiž nic neví, po tom se nic nechce.
Časem jsem ale pochopila, že mě tato hra silně omezuje a že to zase taková výhra není.
Jak se tato hra hraje?
Například:
Hráč: "Nevíš, kde je sklenice?"
Dotazovaný: "Ano, na stole, podej si ji."
(V okolí se nachází pouze jeden stůl.)
Hráč: "Na tomto stole?" (Človíček se tváří nevěřícně a ukazuje na daný stůl.)
"Ano, tam je," odpovídá dotazovaný již podrážděným hlasem a raději jde a podá dotyčnému hráči sklenici, než aby se nechal vytočit neschopností hráče.
Přátelé, tak co? Hrajete také občas tuto hru? Co Vám tato hra přináší a co Vám bere?
Jistě, jde v ní nalézt počáteční výhody, kdy nic nemusíte a všechno někdo nakonec udělá za Vás. Stačí být dostatečně "natvrdlí".
Co se však děje pak?
Časem pocítíte, že jste úplně k ničemu. Nikdo po Vás nic nechce, protože netouží mrhat svojí energií a vy se postupně cítíte opuštěni. Nejdříve Vám vyhovuje klídeček a pohoda, kterou si tím vytvoříte. Následně však zjistíte, že tento klídeček přechází v obrovskou nudu, destrukci a ztrátu chuti do života. Přestáváte se stavět k situacím čelem, až se jim začnete vyhýbat úplně. Začnete se vlastně vyhýbat svému životu. Život Vás přestane bavit, protože tak postupně přijdete o svoji sílu i tvořivost.
Místo toho, abyste dosahovali i sebemenších cílů, pro Vás vše ztratí smysl.
Hráč si pomyslí: "Proč bych se měl namáhat, když to někdo za mě udělá."
Jednoho dne, však nastane situace, kdy se kolem děje něco, co by si hráč rád aktivně užil. Zjistí však, že už o něj nikdo nejeví zájem. S hráčem najednou nikdo nechce hrát. A to je peklo přátelé.
Život je totiž překrásná hra plná dobrodružství. Teď možná potřebujete podat sklenici, ale zítra možná budete potřebovat podat pomocnou ruku. Snad to nebude jen ta Vaše.
Netvořte si zbytečné překážky na své cestě. Život občas stojí za tu "námahu" sebeprojevení. Když se do toho pustíte, zjistíte, že to žádná námaha není. Zjistíte, že Vás život skutečně baví a že je fajn žít a tvořit.
Až jednoho dne potkáte nového hráče, nenecháte ho hrát. Zasmějete se a půjdete dál, aby sám rychleji opět našel správný směr na své cestě.
Nepodporujte hráče a ani nebuďte jedním z nich.
Ať blbec nezůstane blbcem...
S láskou Taraka Solei
19.8.2017