"Ta knížka je opravdu Boží. Nemůžu najednou přestat číst. Je to něco, co jsem ještě nikdy nečetla, takový typ knížky. Je to knížka dělaná pro mě. Už teďka mi to přineslo hodně rad a krásných myšlenek. Děkuju moc."

Bára

"Zdravím Tě Tarako, Před týdnem jsem si objednala Taru a moc jsem se na ni těšila. Není moc času, jinak bych ji přečetla jedním dechem, ale hned při prvních řádcích jsem z té knihy cítíla - nevím, jak to popsat - asi to, že byla psaná s láskou, vlastnímí prožitky, citově, prostě se mě dotkla vnitřně a tak jsem si říkala, že přes Vánoce bude přeci jen času víc a že ho ráda strávím nad knihami od tebe a ke všemu pomohu přírodě Děkuji za to co děláš, měj se moc hezky, užívej si předvánočního času a už se těším na knihy i na další setkání.Martina" 

Martina

Poslední dobou mě provází životem samé ženy. Velké ženy. Ženy silné, křehké, veselé. Ženy divoké i pokorné. Všechny jsou tak smyslné, tak zranitelné. Jsou tak moudré, tak otevřené životu a vší té šťavnatosti, kterou nabízí.

Bylo tedy jen otázkou času, kdy se na mojí cestě objeví Tara a Sarah. Kdy se skrze řádky zhmotní ta obrovská energie a esence, jež tyto ženy nesou.

Jsem divoženka. Jsem cestovatelka životem. Jsem žena rozevlátá, roztančená. A přesně tak divoká a zároveň tak zranitelná, jako ony. Jsem básnířka, spisovatelka a malířka svého života. 

TARA

"Můžu se tě na něco zeptat?" ptala se Tara Královny bylin právě ve chvíli, kdy nalévala čaj.

"Proč mi věnuješ tolik svého času?"

"Protože mě naplňuje provázet lidi na jejich cestě za sebepoznáním"

Ano, tohle je ten největší smysl, který lidské pozemské bytí má. Provázet lidi na jejich cestě. Na jejich pouti životem. A to je i přesně to, co v sobě nese příběh Tary. Na první pohled příběh velmi jednoduchý, ale přitom obrovsky silný. Povede vás do hloubek takových, že se občas až nestačíte divit, kde a jak jste se tam ocitly. Není to ale vlastně ve skutečnosti o ní. Je to příběh o vás. O nás. O každé z nás. Je to přesně o tom, co každá neseme uvnitř sebe. I přesto, že nám to často povinnosti všedních dní nedovolují naplno projevit.

I přesto, že jsme často tak zahlcené a pohlcené strachy a těžkostmi, tak uvnitř máme světlo. Je tam tolik světla a lásky, stačí jen zavřít oči, nadechnout všechnu tu božskou energii a poslat ji do celého těla. A to je ten moment, kdy k nám promlouvá Tara. Naše divoženka z hlubin. Diva z posvátného lůna matky země. V tichu je ta největší síla. Je tam vše. Je to jako ta kratičká zádrž dechu po výdechu, kdy se vše zastaví a my splyneme s jednotou. S naší duší a nitrem.

Přeji nám všem, abychom kráčely po té naší cestě s vírou v sebe. S laskavostí a hravostí. Každá v sobě totiž máme tuhle vlčí ženu s rozcuchanými vlasy a květinami v nich. Ženu, která běhá bosky po louce a propojuje se svojí vnitřní silou. Která plyne s fázemi měsíce. Tu ženu, která nás učí, jak žít. Tak už přestaňme tlumit tohle světlo a vydejme se s Tarou společně na cestu života.

Lucie Š.

Na společné cestě