Doma není nikdo prorokem

16.05.2019

Doma není nikdo prorokem... Tato věta padla během rodinného setkání a já se pousmála nad tím spojením s příběhy, které se mnou často sdílíte, když se spojíte se svou duší.


Najednou jakoby někdo odhrnul závoj před vaším zrakem, nebo jakoby jste vyšli z nekonečné mlhy a poprvé spatřili obzor před sebou.

Konečně naplno cítíte, vnímáme, nasloucháte svým pocitům a nenecháte se zatáhnout zpět do toho mlžného oparu nevědomí.

A co především? Toužíte se o to jasné vidění, vnímání a cítění podělit se všemi.


Ale ostatní často jakoby nechtěli slyšet. Někdy se jim to zdá i jako vaše bláznění, nevěří, vzdorují, bojují a pokouší se vás svést z nově objevené cesty zpátky.

Proč?

Často ze strachu, aby o vás nepřišli, ze strachu ze změny, atd., protože jim vyhovuje to staré známé prostředí..., stejně jako to donedávna vyhovovalo i vám a proto není třeba je soudit ani odsuzovat za to, že momentálně nerozumí vám ani vaší cestě....

Vy se však už nedokážete a ani nechcete vrátit k původnímu způsobu života, protože na místě, kterého jste nyní dosáhli, prožíváte radost, lásku, vděčnost, pokoru a blaženost a toužíte je předat dál, aby každý člověk zakusil alespoň na malinkou chvíli kousek nebe.


Co s tím dál?

Především přestaňte kohokoli o čemkoli přesvědčovat. Neříkejte jiným, jak mají nebo nemají žit. Nebuďte nápomocní tam, kde o vaši pomoc nikdo nestojí. (Nejen, že tak ostatní okrádáte o jejich sílu, kterou by získali skrze pochopení svého poznání, ale taky je potřeba si uvědomit, že pokud máte neustálou potřebu někomu pomáhat a myslíte si, že všechno děláte pro druhé - tak si tak trošku lžete. Proč? Protože to stejně děláte pro sebe! Je potřeba si přiznat pravý záměr. Co za svoji pomoc opravdu chcete? Přestaňte manipulovat. Vraťte se i vy do své síly.)

Víte sami, že kdyby vám před pár lety chtěl někdo sdělit to, co víte a především cítíte, vnímáte nyní, nevěřili byste mu. Nebyl prostě ten správný čas. Možná byste takového člověka ani nepostřehli nebo byste mu nerozuměli...


Pouze tím, jak žijete ukazujete jiným svoji cestu.


Není třeba ostatní přesvědčovat o tom, že vaše cesta je ta nej - v tom případě o tom potřebujete přesvědčit sami sebe.


V momentě - vtom jedinečném nezapomenutelném kouzelném okamžiku, kdy se spojíte se vším kolem , s Božstvím, s tichem, s věčností, se světlem, prostě jen jste.

Plynete v tom tvořivém proudu a nic vás nezastaví, protože tento světelný tvořivý proud si vždy najde cestu a vezme sebou vše kolem. Ale ne skrze svoji sílu, ale skrze svoji živost, tvořivost, lásku, oddanost, vděčnost, odpuštění a pokoru.


Takže?

Žijte svůj život plně a přestaňte o něm pouze vyprávět.


Pokud se někomu způsob vašeho života zalíbí, možná se v momentě, kdy přijde jeho čas, zeptá - JAK TO DĚLÁŠ, ŽE JSI TAK ŠŤASTNÁ/Ý?

(A pokud ten čas ještě nenastal, je zbytečné cokoliv komukoliv vnucovat, protože pak je to opravdu vnímáno jako nucení někoho do něčeho, někam a tento člověk se v tom necítí dobře...)

Až jednoho dne možná zaslechnete volání.

Možná vás váš blízký požádá o radu nebo pronese větu typu: „No jo, ale když tobě se daří vše, na co sáhneš."

Naslouchejte.

A jakmile uslyšíte toto volání, nedělejte nic jinak - prostě žijte a skrze svůj život veďte ostatní ke světlu, k pravdě, k čistému vědomí, kterým všichni jsme.


Žijte naplno, protože slova nestačí.


Vnímejte, jak se cítíte v každé situaci. Nedovolte ostatním zatáhnout vás do rychlosti běhu běžného života. Prostě a jednoduše respektujte ten proud, který je součástí i vás samotných.

Zdá se vám, že to nejde?

Co se stane, když se na chvíli zastavíte? (Ale nejen proto, abyste si rychle vypili kafe, zkoukli sítě, odpověděli na e-maily, atd.


Myslím proto, abyste se nacítili sami na sebe. Abyste si uvědomili, jak se cítíte právě TEĎ ve svém těle.

Co se tam uvnitř děje? Kde jste vy? Kde se cítíte? Vnímáte?


Nebo necítíte vůbec nic? Jen slyšíte myšlenky, které se vám neustále honí hlavou a ne a ne přestat?

Zkuste se nadechnout. Kudy proudí váš dech? Kudy vchází do těla a kudy vychází?Kudy plyne?

Kam vás váš dech vede? Co je to za místo? Kdo je tam?

Kdo jsi ty?

Kdo je to já, za které se celý život považuješ? A kdo je to já, pokud odhodíš všechny tituly, hodnocení ostatních, hodnocení sebe sama? Pokud se z mysli přesuneš do srdce?


Kdo je potom to já?


Já a ty. My všichni. Čisté vědomí, které nezná ani světlo ani temnotu. Pouze jasně svítí do dáli. Pak zmizí já i ty a zůstane jen LÁSKA.

LÁSKU NÁM VŠEM,

přeje Taraka


PS: Potřebujete na své cestě pomoci? Nebojte se na mě obrátit. Vyberte si jakýkoliv kurz z mé nabídky a pokud neradi chodíte do společnosti, tak si dovolte poznat světlo svého života třeba skrze mé karty, knihu Cesty poznání, knihu Tara, knihu Triša nebo se alespoň spojte se svými dětmi skrze příběh Když zazvoní zvon. (Nyní do 9.6.2019 spolu s Trišou a Tarou v předprodeji získáte vše o 100 Kč levněji. Takže, kdy jindy než teď:)