Když jsem přátele žádala o pomoc, došlo ke...

Někdy máme o lidech kolem sebe různé představy – kdo nás podrží, kdo nám bude nablízku, když nám bude těžko, a pak přijde chvíle, kdy se konečně odhodláme požádat o pomoc - opravdově, z hloubky, ze srdce - a právě tehdy se může něco důležitého změnit.

Když jsem požádala přátele o banální pomoc, ukázalo se, kdo skutečně slyší, vidí a je ochoten být, ale taky naopak – kdo ustoupí, zmizí, nebo se tváří, že neslyší. V těch chvílích se ztrácí všechny iluze. Možná to bolí, možná to překvapí, ale současně tím dochází ke ztrátě deziluze – tedy k očištění zraku. Přestáváme si malovat nereálné obrazy o druhých i o sobě. Vidíme jasněji. A to je dar.

Ztráta deziluze není zklamání, je to forma probuzení. 

Učí nás opřít se víc o to, co je skutečné. O opravdové vztahy, kde proudí vzájemnost a také o sebe samé. O vlastní vnitřní sílu, která se vynoří, když opadnou naše očekávání.

Požádat o pomoc chce velkou odvahu. 

A co se v tom zrcadlí, je důležité uvidět, protože pravda osvobozuje. 

Pravda vytváří prostor pro nové možnosti. 

• Spousta lidí má potřebu pomoci spojenou s tím, že jsou neschopní, že se jim něco nedaří, apod. Přitom tím ukazují obrovskou sílu postavit se za sebe.

• Spousta lidí má podporu druhých spojenou s tím, zda jim dříve taky nějak pomohli, nebo by jim mohli pomoct s něčím do budoucna - tedy s vypočítavostí. 

  Podpora druhých je však službou, nikoliv povinností, závazkem, ani čímkoliv jiným. K ničemu nás nezavazuje, pouze ukazuje náš charakter a naše možnosti.

Pokud si tedy zoufáte, že jste odhalili lidi ve svém okolí, tak už nezoufejte. I když Vám nepomohli ve chvílích, kdy jste to potřebovali, naučili vás něčemu důležitému.

Deziluze může bolet, ale často nám pomáhá růst. 

Umožňuje nám opustit nereálné představy a vidět věci tak, 

jak skutečně jsou. A to je první krok ke svobodě a zralosti.

Možná si říkáte, jak to, že toto prožije člověk, který vidí, slyší, ví, co se nastane?. 

Vzpomeňte si na příběh Ježíše. Také věděl, kdo ho zradí a přesto do poslední chvíle své společníky miloval. Nezanevřel nad nimi, ani ve chvílích, kdy ho zrazovali, zaprodali. Věděl, že stejně jako je to pro něj zkouška, uvidět, zda se opravdu stane to, co cítí. Pro jiné, to je také zkouška, vypořádat se s vlastními strachy, zradou. 

Učení není vždy snadné, ale přichází v průběhu celého našeho života. 

Můžeme pokaždé odsoudit Ty, jež nás zradili, anebo zůstat, milovat a jít dál s vědomím, že jsme skrze tyto lidi a tyto situaci mohli zase o něco málo povyrůst a přiblížit se sami k sobě. 

S deziluzí přichází pravda do našich životů. Pravda osvobozuje. Proto ji tolik miluji.

Taraka, s vděčností všem, jež pomáhají, protože můžou