Vím, že mnohé z vás jsou aktuálně ve vztahu nespokojené, nebo naopak partnera hledáte.
Chtěla bych vás povzbudit v tom, abyste se nevzdávali.
Vše jsme si totiž vysnili dávno před tím, než jsme přišli na tuto zem. Pokud jste dlouhodobě sami a láska ne a ne přijít, možná si vaše duše řekla, že se chce do nějakého věku jen a jen rozvíjet a růst, aby neopakovala to, co v předchozím životě a láska vám třeba vstoupí do života v 50ti. Na lásku totiž nikdy není brzo ani pozdě.
A vy už víte, že pokud nejsme spokojené sami se sebou, nebudeme nikdy spokojené ani ve vztazích. Vztahy nás totiž nedělají šťastnějšími.
Šťastnější se děláme my sami.
Tak pokud čekáte od chlapa, že se zamilujete a díky tomu - jemu = budete šťastné, tak na to rychle zapomeňte.
Vztah se musí budovat od základů. A pokud je jeden nebo druhý základ pošramocen, nemůže nám do života nic dobrého přijít. Proto i my pořád budujeme náš vztah od základů a stejně jako se mění náš život
- vlivem okolností, které nás formují,
- vlivem vztahů s novými lidmi, se kterými se obklopujeme,
- vlivem práce, atd. ,
I my se neustále proměňujeme, formujeme, měníme a rosteme vedle sebe a přitom spolu. Nic není neměné. Ani vztahy. A to je na tom to krásné.
Každý den můžeme začít milovat sebe znovu od základů, ať jsme sami, nebo s někým. A tak vám chci milé ženy říct, pokud jste nespokojené ve vztahu - budujte vztah k sobě. A ono se to promění i ve vztahu - buď do lásky, nebo jinak.
A vy, které jste šťastně zadané jako já. Nezapomínejte milovat sebe a pečovat o svůj vztah, i když je aktuálně sluníčkový, protože ono se to jednoho dne sečte.
No a pokud jste sami - milujte sebe. Buď jste si tuto cestu sami zvolili - možná jste se rozhodli pro celibát, nebo jste se tak rozhodli proto, aby jste se vyvíjeli, nebo prostě ještě není čas na lásku.
Vězte, že láska přijde.
Přichází nečekaně a se silou, která vás ohromí. Lásku nemusíte hledat. Prostě jen jste, žijete sebe a ona vás najde.
Náš osobní příběh s mužem už určitě znáte. Potkali jsme se tak, že jsme seděli každý na svém místečku v takovém venkovním posezení, defacto se nudili a dívali se po lidech kolem a v tom se naše oči setkali, naše duše se poznali a my věděli, že navždy budeme spolu. Už zase, po životy životů. To bylo poprvé - prostě prásk, bum a je to. Ale nevydrželo to, ještě jsme potřebovali růst a zrát jeden pro druhého, pro sebe, nabít si hubu, abychom zjistili, co opravdu chceme žít ve vztahu. A tak nás vesmír po 7 letech svedl k sobě po druhé. Víte jak? Prostě jsme se potkali na chodníku. Hledala jsem ubytování a on šel s rodinou na koupák. A bylo to na furt:) Dnes je to 28 let od našeho prvního setkání.
Tedy - to nevymyslíš. Jednoduše - miluj!!!
Taraka Solei
PS2: A pokud hledáš vztah, abys nebyla sám/a - jsi závislá na vztahu - na dokazování lásky druhých. O tom ale vztah není. Vztah je o tom, že necháme vzájemně žít každý tu svou individualitu a ty naše individuality se v nějakých chvílích setkají. To je to MY, ve kterém zůstává JÁ samo sebou.