Náměsíčnost způsobují...

... neuzavřená témata naší minulosti - velmi často spojená s příběhy z minulých životů, na které se můžeme rozpomenout. 

Jako malá jsem byla náměsíčná. 

Jednou jsem málem vylezla z okna, a protože mi nikdo nerozuměl, dostala jsem za to pořádných pár facek. Zajímavé je, že jsem si ráno nic nepamatovala, protože vše se dělo v mé náměsíčnosti - tedy nejhlubší fázi bezesného spánku, a tak jsem ráno nechápala zase já, proč mě bolí celé tělo a proč se se mnou vůbec nikdo nebaví a tváří se na mě naštvaně. 

Až odpoledne mi sestra řekla, ať si nehraju na hloupou, a ptala se mě, proč jsem v noci chtěla skočit z okna. :) No, nechtěla. Vůbec jsem nevěděla, že jsem opět chodila po bytě a tentokráte jiným, než obvyklým směrem. 

Co souviselo s mojí náměsíčností a jaký byl příběh, který jsem si potřebovala zpracovat, se dočtete v příběhu Kovář a Komtesa v mé prvotině Cesty poznání - poselství života. Díky tomuto příběhu jsem se o životě dozvěděla mnohé. 

Svůj příběh jsem uviděla až léta poté, co se udála tato událost, ale chvála Bohu za to. Od té doby se nebojím spát pod otevřeným nebem, i když mi měsíc v úplňku svítí do očí. 

Už totiž po domě náměsíčná neběhám, ani nevyju na měsíc. :D 

Přitom se říká, že náměsíčnost je spánková porucha, kdy člověk během spánku vstane z postele a někam jde. 

Dnes jsem měla tu čest, provést nádhernou ženu odblokem její náměsíčnosti a rozpomněla se díky tomu na můj dávný příběh a můj osobní první odblok. Tolik se toho v mém životě tehdy změnilo. A stálo to za to. 

Když jsme se s touto ženou nořily do jejího tématu náměsíčnosti, opět jsme se dostaly do příběhu dávno minulého, který se však tolik dotýkal jejího současného života, až jsme prolomily minimálně 7 bariér, které jí, nebo její rodině, bránily i v životě současném žít to, co by chtěla. 

Je to skvělé a já to miluju. 

Uvidět své téma v pravém světle je tak léčivé. 

Když jsme skončily, tato žena mi řekla: 

„MÁM POCIT, ŽE SI MĚ VYKARTÁČOVALA ZEVNITŘ."

Musela jsem se smát, jaká slova použila, protože nedávno jsem provázela jednoho muže odblokem, jež se dotkl také až 9-ti niterních témat svého života, pramenících v dávné minulosti, a ten použil po odbloku slova tato: 

„CÍTÍM SE, JAKO BY MI NĚKDO RESTARTOVAL HARDWARE."

Je nádherné, jak každý popíšeme svůj vnitřní stav dle toho v jaké energii se právě nacházíme. Fascinuje mě to a baví. 

A ze všeho nejvíc mě baví, přicházet na to, proč se vám v životě opakují určitě situace a jak se jich můžete jednou provždy zbavit, když si na ně půjdete upřímně a otevřeně posvítit. (Ocitám se tak v roli detektiva, který skládá spolu s vámi střípky vašeho příběhu do uceleného obrazu, který když uvidíte a uzdravíte v sobě, když mu porozumíte v hloubce srdce, vše se promění i v realitě.)

Víte, nemám ráda jen tak, pro nic za nic, nahlížet do minulosti, pro nějaký nejasný pocit ega, že tam určitě něco najdeme, co nám brání žít ještě lépe, apod. Ani proto, abychom vyčistili nevyčistěné, objevili neobjevené apod. 

Protože situace, které máme opravdu v tomto životě uzdravit a uvidět, se nám přijdou vždy ukázat tehdy, kdy jsme připraveni posvítit si na ně a posunout se dál. Ukazují se nám v okamžicích, kdy jsme připraveni. Tato příprava je o našem fyzickém těle, protože všechny emoce, ať už chceme nebo ne, skrze naše tělo proudí, prochází a díky nim rozpoznáváme v životě, co v něm je a není pro nás. 

Pokud máme slabé tělo a energii v něm a začneme se šťourat jen tak pro nic za nich v tématech, na která nejsme připraveni, dříve nebo později nás to semele. (Je to stejné, jako když chodíte z kurzu do kurzu, ale nedáváte si dostatečný čas a prostor pro integraci.) 

Pokud se nám však naše téma ukáže, protože je čas ho vyřešit, je to TA správná chvíle, kdy jsme připraveni v těle něco s danou situací udělat. Pak je taková práce silně léčivá pro nás i pro naše okolí a je silně podpořená naším tělem i záměrem duše.

Během aktivačních sezení se také občas stane, že někoho doslova vytáhnu ze židle a ukážu mu - tedy on/ona si přijde skrze práci v prostoru na to, že si lže. Často se totiž bojíme vidět pravdu a tak ji maskujeme za obviňování druhých, nebo roli oběti, do které se sami uvrhneme. . .

Ale, když si opravdu posvítíme na to, jak se chováme, jaké kroky děláme, jak žijeme a jak reagujeme při konfrontaci s okolím, rázem zjistíme, že za vše, co se nám opakovaně děje, si můžeme my sami. Dané situace - ať už se nám líbí nebo ne - vytváříme pro sebe, abychom se v nich uviděli, abychom v nich spatřili naše zranění z dětství, naše postoje, naše způsoby chování a mohli je změnit, uzdravit a posunout se na své životní cestě dál... Do ještě větší lásky.  

Aneb: 

Jsme sami sobě Sluncem kolem kterého se život děje tak, jak si ho tvoříme. Když Slunce přestane svítit, vše zanikne. 

Tímto vás na závěr srdečně zvu k meditaci, kterou jsem pro vás nedávno vytvořila na téma: 

V JEDNOTĚ S ŽIVOTEM TVOŘÍM. 

Meditace bude zveřejněna 8.5. v 20.hod. buďte u toho na mém YouTube kanále Taraka Solei nebo u mého Podcastu Taraka Solei. Těším se. Zanechte mi prosím zprávu, jaký pocit si z meditace odnášíte. Tak oceníte moji službu. Nebo mě můžete pozvat na youtube na kávu. Děkuji ze srdce. 

Užijte si ji v radosti a v lásce a buďte sami sobě sluncem. Zařte si na cestu. Milujte se. Tvořte se ze svého středu. Milujte život. 

Protože to, že zde na této planetě můžeme žít, být projeveni v tomto těle, to je ten nejvyšší dar. 

Děkuji živote za Tebe.

Taraka

PS: Co mi přijde kouzelné a proto jsem zvolila i úvodní fotku článku:), že náměsíční, když opouští domov - respektive postel, berou si něco na cestu. Často jsem se probrala někde v domě a nechápala, co tam dělám, ani to, jak jsem se tam dostala. Peřinu jsem však měla s sebou. 

Jiní náměsíční si berou polštář na cestu a spí na něm před domem, nebo třeba na střeše. 

Další si berou zase na svou cestu svačinu, nebo příbor. 

Jakoby nám naše podvědomí chtělo ukázat - postarej se o sebe, vezmi si něco na cestu, uzdrav to, co nebylo uzdraveno, dokonči to, co nebylo dokončeno, řekni to, co mělo být vyřčeno, apod.

Proto, pokud jste náměsíční, dokončete vždy před spaním v hlavě to, co jste nestihli. Jak? Tak, že si to napíšete na papír. Pak o tom nemusíte mluvit ze spaní nebo chodit po domě. :)

Přeji vám klidnou noc a zdravý hluboký spánek.