Nedovoluješ si prožít negativní emoce?

05.09.2019

Milí moji, níže vás čekají dva články. Některé informace se v nich opakují. Nechala jsem to tak pro lepší pochopení a uchopení. Užijte si jejich čtení a hlavně, dovolte si prožívat své emoce. Pokud nevíte jak, zakupte si knihu Triša, která vám ukáže, jak je zpracovat:)


Nedovoluješ si prožít negativní emoce?

Častým tématem kineziologických odlboků je nastavování svých osobních hranic a projevování svých emocí. V rámci všech seminářů vás tedy vedu k vaší vnitřní čistotě a opravdovosti - k upřímnému vyjadřování svých emocí - ne třetí osobě, ale minimálně sami sobě a potom té osobě, které se to týká.

Stále se však setkávám s rozdělováním emocí na pozitivní a negativní. Jinými slovy na dobré a špatné. Na ty, které mohu prožívat a na ty, které ne... 

Objevuje se tak stále více lidí, kteří se ve svém životě naučili nosit masku - tváří se pozitivně, tvrdí, že  s ničím a nikým nemají problém, protože jsou těžce nad věcí, ale přitom se tak vnitřně necítí. 

Všichni totiž prožíváme celé spektrum emocí. Nejenom ty pozitivní, ale i ty negativní emoce - jako je stres, strach, vztek atd. a potřebujeme je ve svém životě v míře projevit.

Tedy, kromě těch osvícených bytostí, kterých je opravdu málo a už když je potkáte, tak na vás dýchne nepopsatelný klid, zahřeje vás u srdce láska a začnou vám téct slzy dojetí, protože se skrze energii, která jimi prochází navrátíte domů.


Ale vraťme se k tématu. Pokud své emoce neustále potlačujeme, nemizí!

NEPROJEVENÁ EMOCE = POTLAČENÁ EMOCE = CHYBÍ EMOCE = VZNIKÁ NEMOC


Je to stejné, jako kdybyste cítili ve svém životě radost, až by se vám zvedaly koutky úst, chtělo by se vám smát, chtělo by se vám tančit a vy byste si v tu chvíli řekli: "DOST! To si nemůžu dovolit..."

Jak se vám to jeví? No asi nic moc, že?

Ale když takto zastavujete nějakou negativní emoci, tak je to pro vás v pořádku. Např. Hlavně, ať nevidí, jak mě to zraňuje, jak mě to bolí, že jsem vyčerpaná/ý, že už nemůžu, že mám strach a že a že...

A pak tato emoce kvasí a hnije v našich tělech a my se stáváme jakýmsi papiňákem, který vybouchne při každé maličkosti, protože už toho máme jednoduše dost....

Kdyby jsme však vyjadřovali emoce tehdy a tak, jak je cítíme, nemusel by v našem životě vznikat přetlak a daleko lépe bysme dokázali na dané situace reagovat a teprve poté bysme se dostali do stádia, kdy už nás žádná maličkost nerozhodí, protože známe své hranice, víme kým jsme, kam jdeme a co se nás opravdu týká a co patří člověku, který sám k nám svou zlobou nebo ošklivým jednáním vyjadřuje svůj postoj. Uměli bychom požádat o pomoc a nestyděli bychom se za to, jako důkaz toho, že něco nezvládáme...atd.

A to mě přivádí k další myšlence.

Pokud nejste opravdoví, otevření, neposkytujete ostatním lidem zpětnou vazbu... Oni možná ani nevědí, že si na vás chladí žáhu z práce nebo nějakého nepovedeného projektu, protože vy se na ně usmíváte a děláte, jakoby nic, jakoby vás to neranilo, že všechno unesete, vydržíte, zvládnete..Protože žijete heslem například: "Hlavně nekřičet jak naši." nebo "Hlavně se nehádat." atd.

Ale je tomu opravdu tak?


Nebylo by pro všechny jednoduší mluvit o svých pocitech?


Ne ve stylu: "Ty seš debil, pořád řveš." ale ve stylu "Víš, když na mě křičíš, vyvolává to ve mě vzpomínky na dětství, kdy přesně takto pořád křičel můj táta, až od něj máma nakonec odešla...


Prostě - pojmenujte, co cítíte. Co je za tím.


Nebo až se uklidníte - ideálně před tím než se naštvete, poproste partnera o pomoc, protože jste nevyspané, unavené, utahané tím věčným štěbetáním dětí, které v noci nespí atd. a když se takto cítíte, tak prostě buď pořád brečíte nebo křičíte. Ale kdyby vám partner s dětmi a domácností trošku pomohl, vy byste dočerpali svůj spánkový deficit a vše by bylo zase zalité sluncem..."

Slyšela jsem už tolik příběhů z vašich životů a mohla bych tu psát spoustu věcí.

Například někteří muži mají neustále vrozenou potřebu se srovnávat - ideálně s partnerčiným otcem či bývalým partnerem, a pokud je ještě k tomu tento člověk něčím významný, mají pocit, že klesli v očích své ženy a nestojí za nic. Pak se na ženu oboří při každé sebemenší výtce... Ale ona neví, pánové, že vás štve vlastně to, že její táta to dokáže líp. Proč? Protože jste jí to neřekli. Stačilo by říct: "Když mi takto vytýkáš věci, za které pak chválíš svého tátu, tak mám z toho pocit, že pro tebe nejsem dost dobrý. Frustruje mě to. atd. (Samozřejmě je zde vždy otázka vlastní sebehodnoty, spokojenosti sám/a se sebou a spoustu dalšího:)...)


Už když si ty věci sami pro sebe pojmenujete, mohou se začít sami léčit. Jak snadné.


Nejste jako vaše hysterická matka nebo otec, kteří na vás v jednom kuse křičeli.


Vy jste vy.


Je třeba se za sebe postavit a pokud už vypěníte, tak o tom otevřeně mluvit. 

Uvědomit si, proč to došlo tak daleko? Co se stalo? Co tomu předcházelo? Co bych potřeboval/a ve svém životě změnit, aby k tomu nedocházelo? S čím potřebuji pomoc? Kde je má sílá a jak ji mohu čerpat, abych tu byl/a pro sebe a pak i pro ostatní? Co mi dělá radost? Proč beru vše tak osobně? Na jakou strunu mi ta situace hraje? atd.



A pak si na tyto otázky nejenom odpovězte, ale dělejte si denně radost něčím, co si za peníze nekoupíte. Postarejte se o sebe. Ne, není to sobecké.

Co víc pomůže vašemu dítěti?
Matka, která je natolik vyčerpaná, že omdlela a leží na zemi, protože se ani nenajedla, ani nenapila?

Nebo matka, která se najedla, napila, třeba si zatančila v obýváku a pak se usmála na své dítě a prožila s ním krásný den?

Hm?

Co si vyberete?

Je to jako v letadle. Nejprve nasaď masku sobě a pak teprve dítěti.

Sobec je ten, který dělá vše na úkor druhých. Ale člověk, který se má rád, nedovolí ostatním, aby mu ubližovali. Má nastaveny hranice. Odpočine si, aby mohl ostatním potom taky pomoci na jejich cestě.

Jak asi vypadá pomoc od člověka, který nemá energii ani pro svůj vlastní život?

Objevte svoji sílu. Dostatečně spěte. Nebojte se požádat o pomoc. Udělejte si čas pro sebe a buďte sami sebou. Projevte své emoce a pojmenujte si je.

Život je dar.

Užívejte si ho v radosti.

Taraka

Přijď s námi objevit vnitřní klid: www.taraka.cz/cesta-vedomeho-byti

Je to i tvé téma? Čti dál tady >>