Někdy se stačí zdravě nas*at… a začít konečně žít sebe

Poslední dobou se mi v mém prostůrku objevuje jedno téma neustále dokola. Přichází s ním ženy i muži a týká se nedostatku času na sebe, jeden na druhého, vypětí sil, vyčerpání, odmítání sexuality, intimity, atd. 

Když se podíváme do hloubky často najdeme společného jmenovatele: 

Ženu, která se ztratila v ezo světě, poučkách o tom, jak by měl život vypadat..., a zapomněla na to, že opravdová spiritualita neznamená dělat vše pro druhé za cenu sebedestrukce, neznamená bezhraničnost, ani neustálou aktivní účast. Neznamená ani to, že druhé dusíme nebo se snažíme změnit k obrazu svému. Netýká se ani manipulace skrze výmluvy na lásku. 

To vše je jen únik, ezo past, ezo prokratinace a neschopnost se posunout 

a posvítit si na to, co nám tu naši sílu ve skutečnosti bere. 

Je to chvíle, kdy je čas se zastavit a uvědomit si, že se pro nás stal sebe-rozvoj úkrytem, ve kterém používáme spiritualitu jako omluvenku toho, že nežijeme plně sebe, neuděláme rozhodnutí, neřekneme pravdu, neopustíme staré role. 

Velmi často se to děje právě v roli matky.

Když matka nepouští sví dítě/děti

Přichází mi ženy, které milují své děti. Opravdu. Hluboce, ale zároveň je nepouští žít jejich život. Drží je u sebe – energeticky, emočně, někdy i fyzicky. Děti se stávají jejich smyslem, jejich kotvou… a někdy i jejich alibi na vše, co se týká sexuality, intimity, partnerského života. 

To všechno si ale bere svou daň: 

• Chřadne vztah.

• Mizí sexualita.

• Partner se postupně odsouvá na vedlejší kolej. Někdy dokonce do jiného pokoje. 

• Děti jsou středobodem Vesmíru a mají přednost před vztahem.

• Spí s rodiči v ložnici pomalu do 15-ti let. 

• Nemají hranice. 

• Často začnou rodiče kopat, kousat, bouchat, nebo je dokonce vychovávají jako své děti - dochází k výměně rolí (dítě na matku křičí, kritizuje ji, poučuje ji, zakazuje jí jít ven apod.) 

• Děti neumí dělat rozhodnutí, neví, co si počnout se životem - přichází deprese, úzkosti, paniky, poruchy přijmu potravy nebo jiné obsedantně-kompulzivní nemoci. 

• Neumí se zabavit sami a jsou ochuzeny o svou kreativitu. 

• Jsou neschopné se o sebe postarat, postavit se za sebe, převzít odpovědnost za své činy i nečinnost. 

• Závislé na opičí lásce matky, která vede k destrukci, nikoliv k opravdovému posunu dítěte. (Dítě tak i v 30 letech zůstává s rodiči, užívá si "mama hotel", nemá ambice, není samostatné, nic nemusí a tak se nikam neposouvá, nerozvíjí.) Dochází k sebevražedným nebo sebedestrukčním sklonům, protože ztrácí svůj životní směr. (I když "má všechno, co jeho máme naměla.")

• Chybí jim zdravé oddělení od matky. 

Místo lásky vzniká závislost, opičí láska, manipulace. To, co takové vztahy drží pohromadě, ale není láska. 

Je to strach.

Ženy, velmi často na základě dětství a toho, čeho se jim nedostalo, chtějí napravit chyby svých rodičů. 

Často říkají: Nechci, aby si mé děti museli řešit to, co jsem řešila já. Nechci jim dělat bloky na cestě. Nechci, aby museli chodit na terapie. Nechci, aby se museli vyrovnávat s kritikou atd. 

Mají: 

• Strach své děti pustit, aby je to netraumatizovalo.

• Strach být sami sebou bez role "potřebné matky". Protože pak by museli zjistit, jak by chtěli žít ony. 

• Strach podívat se pravdě do očí.

• Strach, že znovu dojde na intimitu, ve které se po těch letech necítí jistě, nebo k ní mají odpor. Neumí říct ne, nebo že to potřebují jinak a tak se raději vymlouvají na to, že je děti potřebují, nebo kladou na cestu intimity jednu překážku za druhou. Partnera drží na uzdě, odmítají, ale současně mu ani neumožňují žít jeho život. 

Někdy přitom stačí něco velmi jednoduchého: Zdravě se na sebe nas*at.

Uvidět moment zlomu. Ten okamžik, kdy už toho máš dost. Kdy si řekneš: "Takhle už ne." Nebudu pro vás dělat všechno sama, protože jsem z toho vyčerpaná. Už nechci být matka roku, která dře "hubou o zem". I já mám právo na to, žít plně svůj život, sebe, svou intimitu, mít svůj prostor jen a jen pro sebe. Už se nebudu bát, co se stane, když vám neřeknu, co máte dělat. Pustím vás, budu vás pozorovat a užívat si to, jak rostete. A zasáhnu jen tehdy, kdy to bude opravdu třeba. 

Nechám vás dělat chyby, protože díky nim rostete. 

Ten pocit však nesmí vyjít z vaší hlavy. Je třeba ho pocítit v hloubce těla.  Není to destruktivní vztek. Je to známka života, pravdivosti, možnost podívat se pravdě do očí a uvidět, že opičí láska nepřínáší nikomu nic dobrého - ani tobě ne. Je to tak osvobozující.

Je to energie návratu k sobě, k pravdě, k integritě, 

k jedinečnosti Tvé životní cesty. 

Protože žít sebe neznamená:

• utéct do ezo světa

• schovat se za děti

• čekat, až "to dozraje"

  Ale

  • uvidět, kdy manupuluju druhými skrze lásku, abych něco získala a změnit to

  • uvidět, kdy manipulu skrze sexualitu nebo její odmítání a zastavit to

Žít sebe znamená:

• dělat i nepohodlná rozhodnutí

• pustit, co má jít

• nastavit jasné hranice

• dát se na první místo, pak partnerství, pak děti

• převzít zodpovědnost za svůj život

• stát si za sebou.

A často to znamená i pustit své děti… aby mohly vyrůst.

Pojď se na to podívat: 

• kde si lidi kolem sebe držíš u těla ze strachu, že by tě jinak opustili, že by se jim mohlo něco stát, že by to bez Tebe nezvládli, atd. Kde jim i sobě bereš sílu? 

• kde děláš vše za jiné a pak si stěžuješ, že nemáš energii na sebe, na svůj život, na intimitu, sexualitu? Co můžeš delegovat pustit? 

• kde říkáš potřebuji pomoct, ale když ti ji partner nabídne, tak řekneš - „Ne, toto si udělám sama, děkuju." A pak si zase a znovu stěžuješ, že Ti s ničím nepomůže?

• kde odmítáš sexualitu - protože jsou děti doma, protože máš migrénu, protože není správná konstelace, protože jsi unavená - a přitom je to o tom, že se Ti zrovna nechce... Sexualita není jen o styku. Začíná dotekem, rozmazlováním, něhou, pohledem, společnou vanou apod. Nech se rozmazlovat svým partnerem a únava Tě opustí, možná se v Tobě opět probudí život. Intimita je o radostné rozkoši, uvolnění napětí, sdílení, komunikaci skrze srdce. 

Možná se v tom poznáváš. Možná znáš někoho kolem sebe. Možná cítíš, že "něco" není v rovnováze.

Do uzavřené skupiny Cesta duše s Tarakou jsem k tomu nahrála krátké povídání. Pusť si video, kde o tomto tématu mluvím více do hloubky. 

A třeba v tom najdeš přesně to, co teď potřebuješ slyšet. 

Třeba to konečně změníš. 

Třeba necháš partnerovi i dětem více možností, jak žít svůj život. Jak objevovat nové možnosti, získávat zkušenosti, postavit se na vlastní nohy, opečovat tě i sebe. 

Láska není dělat lidem okolo sebe poskoka. 

Láska není manipulace - když neuděláš to, nedostaneš sex. 

Láska není vydírání - buď anebo. 

Láska není ani přehnaná péče o druhé - nech, ať to udělají sami, ať na to přijdou sami, ať přijmou odpovědnost za svůj život. 

LÁSKA UMÍ ŘÍKAT "NE".

LÁSKA SE UMÍ PODÍVAT PRAVDĚ DO OČÍ.

LÁSKA UMÍ HÝČKAT SEBE.

LÁSKA UMÍ DELEGOVAT POVINNOSTI, ABY MĚLA DOST SÍLY NA RADOSTI.

LÁSKA SE MILUJE S NĚHOU I VÁŠNÍ, NECHÁ SE HÝČKAT A ROZMAZLOVAT V ROVNOVÁZE. LÁSKA DÁVÁ A DOSTÁVÁ V SOULADU. 

LÁSKA PROSTĚ JE. NEPOTŘEBUJE NIC ZA TO. 

LÁSKA TU JE PROTO, ABY BYLA, NE ABY NĚCO DĚLALA. 

TARAKA 

PS: Napiš mi své pocity po přečtení.