Nelituj toho, co jsi nevykonal/a...

Včera se u nás přehnala bouřka. Okvětní plátky růží létaly vzduchem a byla to překrásná podívaná, i když blesky protínající nebe působily malinko děsivě.
Připomnělo mi to, jak se v životě většina lidí snaží o dokonalost a zapomíná na to, že život může mít i hořko-sladkou příchuť a je to v pořádku.
Můžeme se tedy smát i brečet zároveň.
Můžeme zkoušet nové věci beze strachu z chyby, protože víme, že každá chyba nás nakonec posune blíže k našemu cíli. Horší je naopak to, když nic neuděláme.
Můžeme vystoupit na pódium a předvést svůj um, i když to ještě není dokonalé. (Protože Ti, co by to dokonale zvládli, nás pravděpodobně budou pozorovat z publika a hodnotit mezi diváky, neb sami nezískali odvahu vystoupit z davu.)
Můžeme jednoduše žít sebe a dělat, co nás naplňuje a baví, beze strachu z jakési nepatrné trapnosti, nebo pádu ega. Nač se zatěžovat zbytečnostmi.
Život je nádherný.
Jak se říká: Na smrtelné posteli budeme litovat jen toho, co jsme neudělali.
Co si opravdu přejete?
Komu jste dnes chtěli něco říct a neřekli?
Co vás přitom brzdilo? Co vám bránilo?
Co jste dnes chtěli prožít a nedovolili si to?
Je tu opět nový den.
Domluvme se tedy tady spolu na tom, že uděláte to, co jste dávno chtěli udělat, vyzkoušet, říct, kam jste se chtěli přihlásit, objednat, apod.
Protože nechceme litovat, že jsme něco neudělali…, nebo ano?

K tomuto článku mě inspiroval můj táta, který vystoupil na pódiu před slavnými harmonikáři, aby si zazpíval a zahrál. Ví, že to není dokonalé, i tak trénoval, aby se zdokonalil a projevil to, co miluje. I když přišla nějaká ta chybka, nezaváhal a užíval si své vystoupení dál, zatímco ti, kteří uměli lépe hrát, seděli pod pódiem, na které by nikdy nevystoupili a hodnotili jeho tvorbu.
Jak snadné je hodnotit jiné s hlavou strčenou v písku.
Jak jiné je, stát na pódiu před lidmi, i se svými chybami a vědět, že možná už tuto příležitost nikdy mít nebudeme. A pokud ano, třeba budeme lepšími - možná příště opadne tréma, možná budeme znalejší, apod., možná se jen otrkáme a díky tomu už budeme vědět, do čeho jdeme a co nás čeká. Díky tomu se uvolníme a budeme dělat méně chyb. Protože samotná zkušenost je nakonec to, co se opravdu počítá.
Kecání od stolu nás nespasí.
Spasí nás pouze činy.
KONEJME TEDY S LÁSKOU.
Užívejme si plnost svého života a ploďme - tedy konejme to, co jsme zde přišli v lásce vykonat.

Proto ani já nelituji, že se pouštíme do nového objevování světa skrze sbírku pro tvůrce na DONIO.
Je to cesta, která nás zavolala a my jí řekli "ano", aniž bychom nad tím příliš přemýšleli nebo cokoliv očekávali a přesto projektu věříme.
Proč?
Protože kdybychom řekli ne, jednou bychom litovali, že jsme to ani nezkusili. A tak se otevíráme podpoře a novému přístupu k našim projektům, ať to dopadne jakkoliv.
KARTY INICIACE se dostanou tak i tak k lidem, kterým mohou opravdu pomoct k zasvěcení do života, o kterém jsme zde nepřišli mluvit…, my jsme ho sem přišli žít.
Děkuju, že je nás stále více:
- Kdo s vděčností žijeme sebe, a tak se nezaplétáme do pomlouvání, hodnocení a souzení ostatních.
- Kdo se máme rádi a děláme, co nás naplňuje a baví, a proto nepotřebujeme druhé soudit, ani znevažovat, protože víme, že je v pořádku mít to jinak, než to máme my sami.
- Kdo milujeme otázky vyřčené nahlas, než domněnky, které si lidé vytváří ve své hlavě, aniž by položili správnou otázku a dostali na ni odpověď.
Proto, pokud vás taky zajímá, jako moji sestru, jak to, že máme sbírku na DONIU, když si myslela, že se tam vybírají jen sbírky pro nemocné, opuštěné, postižené, apod. .... Rádi vám odpovíme.
Donio má totiž sbírky komerční, a pak také sbírky právě pro výše zmíněné případy.
Komerční sbírky tak podporují právě vznik nových úžasných projektů, na které by jinak tvůrci nezískali včas dostatek prostředků pro jejich realizaci. Navíc v tomto případě sice můžete přispět jen tak, ale neodejdete s prázdnou. Získáte odměnu, kterou si vyberete v podobě meditace, karet Iniciace, programu ke kartám, konzultace, mandaly srdce, apod.

Tedy, každý nakonec něco získá.
A proto do toho jdeme, proto to milujeme a proto se otevíráme pro nás úplně nové cestě. Cestě podpory, kterou jsme byli zvyklí roky poskytovat, a nyní si ji troufáme i přijmout. S pokorou, radostí a úctou k životu a k tomu, že za podporu, kterou získáme zase my podpoříme vás.
Kruh se roztáčí.
Jednoho dnes se uzavře - a to už za 30 dnů.
Pojďme tím tedy projít spolu.
DĚKUJEME.
Taraka
PS: Napište mi, co si z dnešního článku odnášíte do svých domovů.