Povolování do vnitřní důvěry a důvěry ve svou cestu

Lásky, opět je tu meditace na Vaše přání. Zdarma ji najdete na mém youtube kanálu Taraka Solei tady >> 

První ohlasy na ni jsou krásné a tak vám je sem s radostí sdílím dřív, než se pustím k psaní na toto téma. Tady jsou:

Miriama B.: „Ďakujem, tejto meditaci som neodolala, také ticho, relax, ako v bavlnke, ukotvila som tam prepojenie duše s telom, péči o neho."

Jindřiška L.: Nádhera vesmírná. Bylo toho spoustu... úžasný pocit bezpečí a uvolnění, bezpodmínečneho přijetí, lehkosti, že můžu odevzdat a nechat rozpustit všechno to, co už nepotřebuju, pocity, barvy a obrazy z dětství. Na konci jsem se cítila tak lehká a zároveň plná energie. A hodně se mi líbí uvědomění, že jsme napojený a součástí všeho kolem sebe. Moc děkuji, Tarako.

Děkuji, že mohu pro vás meditace takto stahovat do hmoty. Jsem za to nesmírně vděčná. I pro mě je to vždy velmi silný a překrásný zážitek a vždy se moc těším na to, co si s meditací prožijete vy. 

Proč je důležité začít opět důvěřovat životu a své cestě? 

Proč je důležité přestat poslouchat hlas ega a začít se řídit hlasem duše? 

Odpověz si na mé otázky dřív, než budeš číst dál. Znáš odpověď. 

Protože tak jedině budeme kráčet na své cestě životem v souladu se vším kolem, v souladu sami se sebou. Tak jedině získáme opětovnou důvěru v život i ve chvílích, kdy se nám věci nedaří nebo se nám zdá, že nejdeme dostatečně rychle dopředu. 

Svět je dnes plný spěchu, chaosu, jsme zavaleni médii ze všech stran, náš mozek neustále přijímá miliony informací a zpracovává je, prokousává se jimi, vyhodnocuje je a my se tak můžeme cítit zahlceni vším tím děním kolem, i když sedíme v tu chvíli doma na pohovce a neděláme vůbec nic. 

Abychom opět slyšeli hlas své duše, je třeba vytvořit si pro sebe prostor. Prostor bez médií, mobilů, bez lidí, ideálně úplně sami v přírodě alespoň 20 minut denně. I kdyby jste měli jen okopávat na zahradě nebo vytahovat plevel, ze kterého si pak připravíte chutný salát - protože pozor! Není plevel jako plevel. 

A tak je to i v životě. Nemáš-li důvěru v život, neumíš se uvolnit v tichu, v klidu, v samotě, bez práce apod., pak se stáváš zahlcen/a, pohlcen/a, převálcován/a systémem. Honíš se za vším, co nemáš a přitom ztrácíš sebe. 

Proto: 

Vyjdi ven každý den i v dešti. Dýchej s Matkou Zemí, propoj se s šuměním větru, slunečními paprsky, vodou v potoce nebo ohněm v tábořišti. Dýchej a pro ten jediný okamžik po sobě nechtěj nic víc. Jen buď a buď za to človíčku rád. 

Náš život je tak krátký. V momentě, kdy si to uvědomíš, nepromarníš ani jednu chvíli. Začneš důvěřovat každému nádechu v každém dni, protože díky tomu víš, že můžeš taky vydechnout a uvolnit se. 

Jen být. 

To, co tě svazuje jsou tvé myšlenky na budoucnost, na to co bude, nebo na to, co nemáš. 

Co tak žít s tím, co máš právě teď? 

Důvěřuj, že tak je to správně, že není náhoda, kde se právě teď nacházíš. Žij svůj život. 

A pokud se ti nelíbí, teď a tady ho můžeš změnit. 

Jaký je tvůj první krok? 

Udělej ho teď. Změň své stereotypy a žij TEĎ.

Zapomeň na peklo ve své hlavě: „Až jednou budu v důchodě, přečtu si všechny knihy ve své knihovně. Až budu milionářka, udělám to a ono." Začni to, co chceš, dělat právě teď. Nenechávej na talíři, to, co nejvíc miluješ až na konec. Dopřej si ten luxus a ponoř své buňky do slasti hned. Už jen taková maličkost tě obohatí na tvé cestě životem. 

Taraka