Léčivá síla uvědomění, léčivá síla vody aneb: Sundej ten batoh

Osobní příběh

Jednoho dne jsme šli s celou rodinou na procházku ke studánce Panny Marie. Toužili jsme nabrat léčivou vodu Matky Země. Tato voda sebou nese informace Země přímo do našeho těla. Byla jsem nachlazená, a tak jsem si říkala, že je to to nejlepší, co pro sebe mohu udělat. Nabrala jsem si vodu do svých dlaní a prosila jsem ji, aby do mého těla vlila svoji léčivou sílu. Poté jsem se této léčivé vody třikrát napila s prosbou o vyléčení všech situací v mém životě, které mě zatěžují, omezují, vysilují. Poté jsem prosila vodu a její léčivou sílu, aby můj život požehnala a vnesla do něj Božské světlo, harmonii a lásku. Poté jsem si vodu obřadně vylila na hlavu. Opět jsem vše třikrát opakovala, dokud jsem nepocítila Božské požehnání. Mé srdce naplnilo Boží světlo, uvolnilo se mi dýchání a já cítila nové životní nadechnutí. Na cestu zpět jsem si dala do batohu vodu, kterou jsem načerpala u studánky do láhve a najednou jsem pochopila, co už jsem věděla dávno.

Vše co v životě děláme, si děláme sami.

My rozhodujeme o tom, jak těžké břemeno svým životem táhneme.

My rozhodujeme o tom, zda toto břemeno chceme sebou táhnout dál, anebo jej odložíme a budeme volně dýchat a půjdeme dál svojí cestou. Dál svojí cestou, plně přítomní, naplnění Božím světlem, láskou a v harmonii s přírodou a se svým okolím.

Opravdu máme tu moc. Bohužel v těžkých chvílích na ni zapomínáme. Táhneme dál "svůj batoh" a divíme se, proč se nám toto a tam to děje? Říkáme, že už to nevydržíme a přitom se toho vlastně sami držíme...

Stačí tak málo. Prosím, uvědom si to a

"SUNDEJ TEN BATOH!"

Připomnělo mi to mého pacienta na neurologii, který čekal se špatnou prognózou nádoru páteře na operaci. Pořád se usmíval a já tehdy ještě nechápala proč. Jeho úžasná dcera mu do nemocnice koupila nějakou knihu - tuším od Murfiho, který zde popisoval příběh, jak nemocní lidé museli tak dlouho chodit s děravým džbánem pro vodu a zpět do vysokých skalnatých hor, dokud ji nedonesli ve džbánu s úsměvem na rtech. S takovým úsměvem, který dokáže rozehřát i kamenné srdce. Poté se teprve zázračně uzdravili.

A tak se mi tento příběh připomenul.

Nesla jsem svůj těžký batoh s vodou s úsměvem na rtech, protože jsem věděla, že ho mohu kdykoliv položit a jít klidně a bezstarostně dál.... A jak to dopadlo s mým pacientem? Na kontrolním rentgenu páteře před operací žádný nádor nebyl. Můj pacient si dovolil odložit svůj "batoh."

Je jedno, co Vás tíží. Poučte se z toho, odevzdejte to Bohu a jděte dál.

Prostě: SUNDEJTE TEN BATOH!;)

Děkuji za opětovné uvědomění, Taraka Solei.

30.9.2016