Co si vybereš? Strach nebo vnitřní klid?

Strach je totiž v naší hlavě. A už asi víš, že utišit hlavu není jen tak. Je třeba si se svým strachem promluvit a vzít ho trošku do parády:)

Sama jsem si zpracovávala strach o děti - rodový program, který se předával v genech v naší generaci a aniž bych tušila, kde vznikl, bylo třeba se ho zbavit, protože s ním jsem nedokázala volně dýchat. 

Spousta lidí třeba rok nevyšla z domu ani na nákup v době, kdy začal covid. Protože co by, kdyby... 

 „Co je nám souzeno prožít, to nás nemine." 

Prožijeme si to tak, či tak. Je třeba přijmout vše tak, jak jsme si to vybraly a tedy, co nejlépe následovat svoji cestu. Každou strastiplnou cestu je dobré brát jako proces transformace, který z nás dostává to nejkrásnější - zlaté jádro - perlu - hvězdu. To, kým opravdu jsme. 

Proto, ať už se bojíte čehokoliv, vemte svůj strach za ruku a den za dnem se ho učte překonat. 

Každou myšlenku plnou strachu přestaňte zahánět a místo toho ji přivítejte a řekněte jí: „Jé, zase jsi tu? Co mě chceš naučit? Co mi chceš předat? Co si mám zvědomit?" Nakrmte svůj strach.

Tak třeba já jsem si jako malá z touhy po pozornosti vypěstovala strach z pavouků, který jsem si jako velká musela složitě odžít - třeba tím, že jednou ze scének na naší svatbě, mě mí milovaní sourozenci, donutili vytáhnout klíč do pout na mém muži, ze sklenice, ve které byl pavouk. . . No jo, byla to fuška. :D Ale tím, že jsem si uvědomila, z čeho můj strach pramenil už se pavouků bát nemusím. Teď je po sobě klidně nechám lozit. 

Strachy vznikají často z životní nudy. 

Proto žijte bohatý život, který vás nenechá se bát.