Neprokrastinuj. Žij sebe.
Nechceš číst? Pusť si podcast z našeho povídání ve skupině, kde měly možnost i ženy pokládat své otázky. Najdeš ho tady.
Jak se zbavit stagnace, překonat vnitřní odpor a konečně se pohnout vpřed?.
Kolikrát už sis řekl/a:
- "Začnu zítra."
- "Až budu mít víc času."
- "Až budu mít větší motivaci."
- "Teď na to nemám energii."
- "Nejdřív si ještě něco zjistím a pak se do toho pustím.
A pak uběhne týden. Měsíc. Rok...
Práce stojí. Podnikatelský nápad zůstává v hlavě. Tělo nedostává pohyb, který mu slibuješ. Vztahům nedáváš pozornost, kterou potřebují. A někde uvnitř cítíš, že nežiješ úplně svůj život, ale život odkládaný na později.
Prokrastinace není jen problém času.
Je to velmi často problém vztahu k sobě samé/mu.
Protože pokaždé, když odkládáme něco, o čem víme, že je pro nás důležité, vysíláme sami sobě zprávu:
"To, co chci, může počkat."
A čím déle to děláme, tím více se vzdáváme vlastní energie.
Dobrou zprávou je, že:
- nemusíš převrátit celý svůj život vzhůru nohama, jen se potřebuješ naučit jednat vzdoru naproti a uvědomit si, že:
Prokrastinace není lenost.
Lidi si velmi často myslí o druhých, ale i sami o sobě, že když prokrastinují, jsou líní. Ale tak to není.
Tito lidé chtějí často:
pracovat,
podnikat,
začít cvičit,
změnit vztah, nebo vztah k sobě,
udělat konečně něco o čem dlouho sní.
Ale mezi nimi a akcí vpřed stojí důležitá emoce, kterou si nechtějí nebo nedokážou připustit, např.:
- Strach.
- Nejistota.
- Perfekcionismus.
- Přetížení.
- Nuda.
- Stud.
- Obava ze selhání.
- Nebo dokonce obava z úspěchu.
Mozek hledá únikovou cestu, jak z toho ven, a tak zabředáváme do:
brouzdání sociálními sítěmi,
telefonování,
sociálních sítí,
přehnaného úklidu,
vyřizování e-mailů,
koukání na nekonečné seriály,
nakupování.
jídlo neno jinou
důležitou" maličkost.
Jednoduše je najednou potřeba udělat všechno možné — jen ne to, co je pro Tebe skutečně důležité.
Proto prvním krokem není:
"Být disciplinovanější."
Prvním krokem je uvědomit si:
"Co ve mně mi brání?"
⸻
1. Pojmenuj svůj odpor
Když se Ti nechce něco udělat, neříkej si:
"Jsem líný/á."
Zeptej se:
"Čemu se ve skutečnosti vyhýbám?"
Možná se bojíš, že to nezvládneš.
Nebo nechceš zjistit, že Tvůj projekt nebude fungovat.
Bojíš se odmítnutí.
Máš pocit, že musíš podat perfektní výkon.
Nebo je úkol tak velký, že nevíš, kde začít.
Někdy je ale důvod ještě jednodušší:
Už Tě to prostě nebaví!
Je důležité si to uvědomit, přiznat.
Protože to, čemu se bráníš, není Tvůj nepřítel. Je to signál, který touží za Tvoji pozornost.
Nemusíš se podle něj vždy řídit, ale je důležité zvědomit si ho.
2. Přestaň čekat na motivaci
Motivace je skvělá, ale je nespolehlivá.
Jeden den vstaneš a chceš změnit celý svůj život.
Druhý den se ti nechce ani vstát z postele.
Pokud je tvoje jednání závislé na tom, jak se právě cítíš, budeš mít velmi proměnlivé výsledky.
Proto se nespoléhej pouze na motivaci.
Vytvoř si malý závazek k akci.
Neříkej si:
"Dnes budu dvě hodiny cvičit."
Ale třeba:
"Obléknu si sportovní oblečení a půjdu na deset minut ven."
Neříkej se:
"Dnes konečně rozjedu podnikání."
Ale:
"Napíšu první nabídku."
Neříkej si:
"Musím dokončit celý projekt."
Ale:
"Budu na něm pracovat dalších 15 minut."
Cílem není podat nadlidský výkon.
Cílem je přerušit nečinnost.
3. Pravidlo pěti minut
Když se ti do něčeho opravdu nechce, řekni si:
"Budu to dělat jen pět minut."
Pět minut práce.
Pět minut cvičení.
Pět minut uklízení.
Pět minut psaní.
Pět minut řešení problému.
Po pěti minutách můžeš skončit.
Ale často si uvědomíš něco zajímavého a to, že nejtěžší nebyla nikdy samotná činnosti, nejtěžší bylo začít.
Náš mozek totiž často vytváří mnohem větší odpor před akcí než během ní.
Proto si neříkej:
"Musím to dokončit."
Řekni si:
"Stačí začít."
4. Udělej vždy jen jeden malý krok vpřed
Velké cíle Tě paralyzují.
"Chceš být zdravější?"
Dobře. Co přesně uděláš dnes pro své zdraví?
"Chceš rozjet podnikání?."
Dobře. Co přesně uděláš během následujících 20 minut?
"Chceš zlepšit vztah?."
Dobře. Co můžeš udělat dnes, aby druhý člověk cítil, že ti na něm záleží?
Každý velký posun se skládá z malých kroků.
A proto si polož otázku:
"Jaký je nejmenší možný krok, který můžu udělat právě teď?"
Ne zítra.
Ne od pondělí.
Teď.
5. Odstraň tření, které Tě neustále omezuje a brzdí.
Není třeba dělat víc, mít větší vůli, ale právě naopak, snížit množství překážek.
Chceš ráno cvičit? Připrav si oblečení na cvičení už večer.
Chceš méně používat telefon? Nenechávej ho vedle postele. Klidně ho v osm večer zamkni do skříňky.
Chceš psát? Měj připravený otevřený dokument, nebo sešit a tužku u postele.
Chceš jíst lépe? Kupuj si jen kvalitní jídlo, tak omezíš své chutě na to, co Ti neudělá dobře.
Chceš pracovat na důležitém projektu? Vypni notifikace a odstraň z pracovního prostoru věci, které tě odvádějí od práce a od soustředění. Ukliď si svůj pracovní prostor po každém ukončení práce, aby Tě to druhý den nezatěžovalo.
Nespoléhej na svou vůli, když můžeš změnit prostředí.
Prostředí často rozhoduje o našem chování více, než si připouštíme.
6. Pracuj se svým odporem, ne proti němu
Když cítíš odpor, nebojuj s ním, pozoruj ho.
A pokaždé, když se objeví staré známé:
"Nechce se mi."
"I přesto to udělej."
Tak získáš obrovský náskok před prokrastinací...
Nemusíš se nejdříve cítit připraveně.
Nemusíš být sebevědomý/á.
Nemusíš mít chuť.
Nemusíš mít jistotu.
Můžeš mít strach — a přesto zavolat.
Můžeš být unavený/á — a přesto udělat malý krok.
Můžeš pochybovat — a přesto začít.
Odvaha není absencí odporu.
Odvaha je schopnost jednat, i když odpor existuje.
7. Zapomeň na perfektní začátek
Perfekcionismus je jeden z nejrafinovanějších způsobů prokrastinace.
Říkáš si:
"Až budu mít lepší plán."
"Až budu připravený/á."
"Až budu vědět přesně jak."
"Až to udělám pořádně."
Jenže perfektní podmínky většinou nepřijdou.
Začni nedokonale.
Napiš první verzi.
Natoč první video - třeba jen pro sebe samu.
Udělej první trénink.
Pošli první nabídku.
Promluv si.
Zkus to.
Akce totiž vytváří jasno a vede Tě kupředu.
Ne naopak.
Nemusíš nejdříve vědět všechno, abys mohl/a udělat první krok.
Často musíš udělat první krok, abys zjistil/a, co je vlastně potřeba.
8. Používej pravidlo "dnes, ne někdy"
"Někdy" je nebezpečné slovo.
Někdy začnu cvičit.
Někdy se naučím nový jazyk.
Někdy změním práci.
Někdy začnu podnikat.
Někdy budu více s rodinou.
Někdy si odpočinu.
Někdy.
A život mezitím běží.
Proto z neurčitého přání udělej konkrétní rozhodnutí:
Kdy přesně?
Místo toho, aby sis řekla jen:
"Budu víc cvičit."
Dej si konkrétní místo a čas:
"V úterý a ve čtvrtek v 18:00 hod. půjdu cvičit."
Místo toho, aby sis řekla jen:
"Začnu podnikat."
Řekni:
"Dnes v 19:00 strávím 30 minut vytvořením první nabídky."
Konkrétnost poráží mlhu.
9. Přestaň měřit pouze výsledky
Jedním z důvodů, proč lidé vzdávají své cíle, je to, že očekávají okamžitý výsledek.
Některé výsledky ale přicházejí pomalu.
Proto se na to, co děláš, začni dívat jinak:
Když se ptáš sebe samé, zda jsi dodržel/a svůj slib sobě?
Neříkej si:
"Zhubnul/a jsem..."
Ale řekni si třeba:
"Šel/šla jsem dnes cvičit? Udělala jsem dneska něco pro sebe?" A pokud ano, pochval se za to. Odměň se.
Neříkej si:
"Je moje firma úspěšná?"
Ale například: "Udělal/a jsem dnes krok pro její růst?"
Neříkej si:
"Je můj vztah dokonalý?"
Ale napříkla: "Přispěl/a jsem dnes k tomu, aby byl můj vztah takový, jaký si ho přeju?"
Tím buduješ něco mnohem důležitějšího než okamžitý výsledek. A to:
10. Buduj identitu člověka, který jedná
Každé malé rozhodnutí je cestou, kterou buduješ na cestě svého snu.
Když řekneš:
"Udělám to." A pak to i opravdu uděláš, učíš svůj mozek, že se na Tebe a Tvé slovo může opravdu spolehnout.
Když to budeš opakovat, vznikne Tvoje nová identita.
Přestaneš být tou, která se snaží cvičit. Ale staneš se tou, která se hýbe a dělá denně něco malého pro své zdraví.
Přestaneš být člověkem, který "by chtěl podnikat". Staneš se tou, která buduje vlastní podnikatelský sen.
Přestaneš být tou, která "by chtěla mít lepší vztahy". Staneš se tou, která o své vztahy pečuje.
Toto je zásadní změna pro mysl, ale i pro Tvůj emoční svět.
11. Nauč se rozlišovat mezi odpočinkem a útěkem
Ne každé nicnedělání je prokrastinace.
Někdy opravdu potřebuješ odpočívat, tak si to dopřej.
Rozdíl je v tom, jak se po odpočinku cítíš?.
Odpočinek Tě často dobije, máš po něm více energie, usmíváš se, jsi čila, máš chuť tvořit, usmíváš se na svět.
Únik Tě často ještě více vyčerpá. Nemáš na nic náladu, jsi odměřená, cítíš nechuť pustit se do něčeho dalšího.
Když si odpočineš, řekneš si : "Toto jsem taaak potřeboval/a."
Ale pokud hodinu proktrastinuješ na telefonu, často si řekneš: "Proč jsem to zase udělal/a? Co mi to dalo? To byla ale ztráta času."
Proto si dovol odpočívat, ale odpočívej vědomě.
Neutíkej od života.
12. Nejdůležitější pro Tvou proměnu je:
Každý den udělej jednu věc, kterou odkládáš.
Nemusíš změnit všechno najednou.
Stačí jedna věc.
Jeden telefonát.
Jeden e-mail.
Jeden trénink.
Jedna stránka.
Jeden rozhovor.
Jedna nabídka.
Jedno rozhodnutí.
Jedna hodina bez sociálních sítí.
Jedna věc, kterou už dlouho odkládáš.
A večer se zeptej:
"Co jsem dnes udělal/a, přestože se mi nechtělo?"
Posune Tě to víc. než lehce vyčítavá otázka:
"Kolik jsem toho dnes stihl/a? nestihla:/"
A co když opravdu nevíš, kudy se vydat dál?
Stagnace nepřichází protože jsi líná.
- Stagnace vzniká často proto, že jdeš směrem, který už není Tvůj.
- Děláš práci, která Tě ničí. Podnikání, které Tě přestalo bavit.
- Žiješ ve vztahu, který Tě nevyživuje a cítíš se ztracená.
Přichází protože sis kdysi dávno nastavil/a cíl, který nebyl Tvůj, ale chtěli ho po Tobě ostatní, nebo ses před nimi chtěl/a ukázat.
Někdy přichází taky proto, že navenek ukazuješ životní styl, který sice vypadá dobře, ale uvnitř tě nenaplňuje.
V takovém případě není řešením větší disciplína. Stačí se zastavit a přiznat si pravdu. Přehodnotit to, co žiješ a kam směřuješ. Žít sebe totiž neznamená neustále tlačit na výkon.
Znamená to vědět, co je skutečně tvoje:
Jaké jsou Tvé hodnoty.
Jaké jsou Tvé potřeby.
Kde máš hranice - co už je pro Tebe přes čáru.
Jaké jsou Tvoje sny.
Jaká je Tvá cesta.
A taky to, čemu je potřeba konečně říct ne.
Nečekej na nový život. Začni ho žít dnes.
Nemusíš mít dokonalý plán.
Být připravený/á.
Nemusíš čekat na pondělí, nový rok, lepší náladu ani správný okamžik.
Ten okamžik je často mnohem obyčejnější.
Sama dobře víš, co už nějakou dobu odkládáš.
A tak taky víš nejlépe, jaký by mohl být první krok na cestě změny. Možná je malý, nepatrný. To nevadí. Protože změna života často nezačíná velkým rozhodnutím. Začíná jednou malou akcí, kterou uděláš dřív, než začneš znovu hledat výmluvu.
Takže:
Vstaň. Napiš ten e-mail. Zavolej. Jdi cvičit. Otevři dokument. Začni ten projekt. Řekni, co skutečně cítíš.
Prostě: Udělej první krok.
A pak další a další a další.
Nedělej ho však proto, abys byl/a dokonalejší.
Ale proto, abys mohl/a večer usnout s pocitem:
"Dnes jsem zase o kousek víc žil/a svůj život."
Život nečeká na to, až budeš připravená.
Nepromarni svůj vlastní život.
Žij sebe.