Past, ve které nepozorovaně ztratíš sebe

Podnikáš anebo se na podnikání teprve chystáš? Nebo se vracíš do zaměstnání po mateřské dovolené nebo na mateřské stále jsi a už podnikáš? Pak prosím, všeho s mírou.

O víkendu jsem nakousla s ženami téma, které se poslední dobou stává obrovským celospolečenským tématem.

Ženy v dnešní době přestávají být na mateřské "jen maminkami."

Cítí se:

🥺 opuštěné,

🥺 nemilované,

🥺 nerealizované

🥺 nepotřebné

🥺 nevyživené rolí matky

a tak začnou hledat své poslání. Jakmile ho najdou, začnou podnikat a protože své poslání milují, cítí se v něm milované, přijímané, obdivované kolegy, kolegyněmi, zaměstnanci nebo lidmi, kteří vyhledali jejich službu, atd. A krásně se v něm zacyklí. 

Pro své klienty by udělaly všechno. Jejich klienti jsou jejich Bozi - jejich klienti je totiž, jak si často myslí, milují více než jejich rodina... - tedy, dokud z toho mají určité výhody obě strany.

Postupem času se však s tímto přístupem stane, že žena ponořená do podnikání, do péče o druhé, ztrácí sebe samu. Původní heslo realizovat se, často mění na týrat se. Přestane mít jakékoliv zájmy. Nejprve ty osobní, protože podnikání přece potřebuje její plnou pozornost, tím pádem časem nemá dostatek energie pro sebe, pro děti ani pro partnera a začne chřadnou.

Křičí uvnitř sebe i navenek:"DĚLÁM TO VŠECHNO PRO NÁS." ale nikdo už jí nevěří... ani ona sama už si nevěří...;(

Časem začne tělo volat o pomoc, dělá to formou:

🥺 nemocí,

🥺 ranního vypovězení služby,

🥺 neschopnosti vstát,

🥺 nebo se projeví psychické obtíže,

🥺 úzkosti,

🥺 deprese,

🥺 vyhoření ...

A následují otázky typu "proč vlastně žiju" a taky ztráta vztahu s blízkými. Partner si třeba najde milenku, nebo jsou s ním děti radši než s ní...a ONA - ta, která tolik pracovala, aby se rodina mohla cítit dobře, ztrácí sebe samu, smysl života. Ocitá se na dně, kde se jí zdá, že JI nikdo nechápe. Je ztracena. Pohlcena svým snem, který jí přerostl přes hlavu a stal se noční můrou.

Jak z toho ven? A jde to vůbec?

Je třeba přestat unikat do práce před rodinou a blízkými a začít se opět postupnými kroky navracet k sobě. Protože víte, čeho lidé na smrtelné posteli nejvíce litují? Toho, že tolik pracovali a minimálně prožívali své vztahy, svůj život, své sny.

Proto je důležité, určit si nově své priority. Teď už víš, že heslo nejdřív práce, pak koláče..., nefunguje dlouhodobě.

Je třeba neztratit ze zřetele svou vizi. To proč jste s podnikáním začaly. A pokud proto, aby se tvá rodina měla dobře, tak věz, že budou radši žít své životní příběhy se svou mámou po boku než s mámou, kterou nevidí pro samou práci. (Často mi děti těchto maminek přijdou na konzultaci, je jim nyní už 30-40 let a říkají: „Nenavíděla jsem ji pro její práci. Vůbec si s námi nehrála, neměla na nás energii, nejezdili jsme na výlety, nebyli spolu. Doma byla věčně unavená a pak v práci házela úsměvy na lidi a já si říkala, proč se tak někdy neusměje na mě. Samá faleš, přetvářka a doma vyčerpání. Bylo to děsné období a přitom teď jedu stejný program já sama. Nenávidím se za to...")

Nastav si ve svém životě jasně nejprve dobíjení baterek, pak teprve může energie mírně klesat dolů. Tedy, co potřebuješ právě teď udělat pro sebe, aby si pak úkoly, které běžně děláš 4 hodiny s vyčerpáním, zvládla za 30 minut a ještě ti zůstal čas pro sebe i pro rodinu?.

Co ve svém životě miluješ kromě práce a doplňuje to tvou ztracenou energii? To si dnes dopřej.

Protože, i když se ještě teď cítíš fajn, časem se můžeš cítit ještě líp;)

Čerpej energie dřív než budeš vyčerpaná tak, že už ti ani milion káv a čokolád nedokáže doplnit energii, kterou jsi přečerpala na -1000%.

Život je velký dar. A pokud si teď chceš přečíst knihu a neuděláš to - odložíš to až na dovolenou, o Vánocích, apod. Věz, že to neuděláš už nikdy.

Pokud potřebuješ čas pro sebe pro rodinu a neuděláš to TEĎ, odložíš to až na někdy, věz, že to neuděláš nikdy.

PROTOŽE NĚKDY JE ČASTO JAKO NIKDY.

Možná za pár let, až dosáhneš svých vytoužených výsledků nezbude nikdo, kdo by s tebou chtěl prožít nějaký čas.

Svět nečeká. Neustále se točí, neustále se něco děje a ty jsi každý den o den starší. Proto neodkládej sjíždění řek na důchod, čtení knih na prázdniny, skok padákem na příští rok, ani rodinu na druhé místo a už vůbec neodkládej sebe na konec svého seznamu, na konec dne, na dobu, kdy bude vše hotovo. Protože už dobře víš, jak to dopadne. Padneš do postele, totálně vyčerpaná a polomrtvá únavou. Žádné povídání s partnerem, s dětmi, žádný sex, nic.

Napiš mi. Čím doplníš svou energii teď?

Co sis naplánovala, že uděláš jednou ... a můžeš to udělat teď?

Možná nemáš zatím finanční prostředky na nákladné sny, ale pokud je tvým snem dovolená - je jedno, jestli je to procházka v lese, nebo v lese v zahraničí... Dopřej si ji a každý den si odlož na svou dovolenou snů třeba všechny drobné z peněženky. A jednoho dne, až se otevřeš ve svém srdci sobě a energii prosperity ve všech ohledech, budeš s radostí nejen dávat, ale i přijímat. Dopřeješ si vše, aby tvá životní baterka byla nevybitelná. Prostě nabitá na 100% každý den. Od doby, co otevřeš oči.

A to ti ze srdce přeju. 

Taraka