Propoj se...

Věř, že je mocná síla, která nás přesahuje. Nesoustřeď se pouze na to, co ti kdo bere, uvědom si, co zůstává a na tom stavěj.

Žij v lásce, v propojení... Pokud se bojíš být s lidmi kolem ze strachu z nemoci, nech v sobě umřít všechny strachy a skrze kořeny výživ svoji vnitřní sílu. Vnímej probouzející sílu lásky Matky Země, která tě prozařuje. Vnímej své vnitřní světlo.

Hledej v tom všem to dobré.

Buďte sami sebou a soustřeďte se na každé krásné, zdravé, radostné teď. Nenechte se strhnout.

I já jsem s dětmi doma a i když jsem musela odvolat spoustu činností, vedlo mě to do nitra, ke spojení s rodem, s dětmi, mužem, rodiči, sourozenci, přáteli. Nastal čas být tu pro sebe, pro sebe navzájem...

Poslední rok jsem se často ptala lidí, kolik je vlastně DOST?. Kde je ta hranice blahobytu, kdy si spokojeně sedneme s šálkem čaje, rodinou, přáteli a naplníme se nádechem, životem, kdy jsme jen tak spolu v propojení.

Vnímala jsem tu neustálou touhu, která lidi žene za hranice svých možností, která vede ke zničení vztahů, ke krachu, k odloučení se. Přesto stále nebylo dost...:(

Nyní proto přichází na řadu konečně ZASTAVENÍ. Uvědomění si:

Co je to, co tě dělá šťastným? Možná zjistíš, že ti ke štěstí stačí i ten obyčejný zdravý nádech a hluboký výdech. Čas, kdy obejmeš sebe nebo své milované. Čas, kdy nic neděláš a cítíš tu vděčnost za to, že jsi. Nic víc není třeba.

Nadechni se. Usměj se na své blízké a vydechni. Život opět najde cestu. I ty ji najdeš. Začni žít. Dýchej...

Taraka🔆

PS: My jsme si dnes doma tvořili nástěnku vizí, navlékali jsme korálky na vlasce, abysme si po zbytek dne užívali duhové odlesky slunce a zbytek odpoledne jsme si užívali společný čas na zahradě.

Život je plný tak, jak si to uděláš. Odpočiň si, medituj, tancuj, směj se a buďme spolu v propojení. Život je dar.