Vděčnost jako brána propojení srdcí

Dnešní den je pro mě plný kouzel. 

Lidé za mnou přichází v lásce a vnitřním ztišení, obtěžkáni dary, které nesou, a které mi předávají s vděčností za to, že žiji, že jsem tu, že mě poznali nebo se mnou nějaký čas mohli kráčet. 

Vnímám mezi námi hluboké propojení, které se dotýká mého srdce. Je to nádherné.

Nejsou to jen obyčejné dary, co přináší. Jsou to dary naslouchajících žen, které mají otevřené srdce a ví, co miluji. Ví, čím mi udělají radost. A ví, že k radosti nic nepotřebuji, protože samotné bytí mě naplňuje životem samým. A bytí s nimi láskou vesmírnou. Ach, jak je to krásné, až to ani slovy popsat neumím. . . 

Tento čas je pro mě velmi cenný, protože mám před-narozeninové období, kdy miluji být sama, o samotě, s prožitky, které přichází a vyplavují se na povrch. Velmi často je to hluboký klid, láska, vděčnost za život, za to, že jsem tu. Dovolení si toho, nedělat nic, jen být a unášet se na vlnách srdce. 

Letos, jsem ale tolik pečovala o nemocné políbené smrtí, o mé milované blízké, že jsem cítila, jak potřebuji být s lidmi. S mými láskami, kterých se za ty roky objevilo tolik, že je nestíhám počítat. Nejsou to pro mě jen ženy z Hvězdné cesty sebevědomé ženy, nejsou to pro mě jen Akademičky, ženy, co kráčí cestou BOHatství, nebo kamarádky, či ženy, se kterými tvoříme a pracovně se stýkáme. Jsou to moje srdcové záležitosti. 

Znám příběh každé jedné ženy v mé blízkosti, znám ho na dřeň, znám pravdu, cítím je bytostně takové jaké jsou a sama jim v pravdě ukazuji sebe. Štvu je svojí jednoduchostí, lehkostí, projevenými slzami, nedokončenými větami, nebo životní radostí a přesto mě milují a já je. Nevyměnili bysme se a přesto můžeme i roky být bez sebe a po čase navázat tam, kde jsme skončili. Je nám tak krásně. 

Tyto ženy, jsou mojí duchovní rodinou a právě dnes jim chci znovu a znovu poděkovat a projevit vděčnost za to, že mě vyhledali, že si dovolili mě poznat, že kráčíme spolu a ony vnímají svou životní sílu, i tu moji. Žádná z nás není víc, ani míň a přesto mi dovolují, abych je provedla složitým i láskyplným obdobím života. Miluju to. Protože tyto ženy pro mne nejsou klientky, ani žákyně, jsou to mé blízké duše. Vnímám jejich světlo a každé probuzení, každý záblesk jich samých, je pro mě nekonečným darem. Cítím se požehnaná, že mohu být u toho. Vidět první slzy dojetí, vděčnosti, spojení se vším. Vším tím jsem obdarovaná. Dojímá mě to. 

Naše setkání jsou vždy hluboká i silná, a ať už při nich brečíme, nebo bulíme dojetím, smějeme se ze srdce nebo nad vlastní pošetilostí, vždy nás to pozvedá. 

• Proměny těchto žen jsou dechberoucí. 
• Ví, co chtějí, kam směřují, kráčí s písní vděčnosti na rtech a opakovaně se v myšlenkách vrací ke kurzům a akcím, které jsme spolu prožili a které jim pomohli rozpomenout se na to, jak nádherný je život, když si to dovolí. 
• Přátelství z těchto setkání si nesou životem a ví, že se vždy mohou spolehnout jedna na druhou. 

Nejen, že pro mě připravují oslavu, která je kompletně utajena a já vím jen čas a místo... 

Dokonce připraví i oslavu pro moji rodinu. Pro můj rod. Pro lidi, kteří mě v mém životě nejvíce učili a kterým chci dnes také projevit svou vděčnost. 

Děkuji za vás za všechny. 

• Každé zranění, mě vedlo k poznání sebe. 
• Každé odepření, mě vedlo k sebelásce a k objevení toho, že když je mi řečeno NE, neznamená to konec světa, je to začátek. 
• Každé nepochopení mě vedlo k ještě lepšímu a hlubšímu vyjádření duchovních pravd. 

Ach, tolik bych toho mohla psát. 

Ale teď chci říct jen, děkuji Vám všem.