Vztah není lineární - dovol si plynout

Láska. 🤩 16 let, přitom v srdcích spolu už 23😅 a známe se dávno dávno před tím... Naše duše se potkaly. A jak by řekla kamarádka: "Co tě má potkat, tě nemine."

Ale to je na jiný příběh.

Dnes vám ho píšu proto, že poslední dobou zjišťuji, že lidé touží:

• po vztazích na přímce,
• po vztazích bez kompromisů, bez hádek,
• po klidu, po lásce, která je přijme se vším všudy a bude je milovat, ať udělají cokoli....
• po vztahu, ve kterém jeden s druhým bez řečí souhlasí a jdou jedním směrem.
• po takzvaně zakonzervovaném vztahu, kde ale často není k dýchání, protože pod pokličkou něco páchne...:(

Toto však není láska..., je to jen hra na lásku okořeněná závislostí, neschopností být sám/a za sebe, nepoznání sebe a svých potřeb, tužeb, svého vnitřního světa.

Bezpodmínečně milovat je velmi důležité a převyšuje to lásku mnohonásobně, 

protože v bezpodmínečnosti se děje vše pro nejvyšší dobro všech - tedy ne pro naše dobro.

Ve vztazích je proto velmi důležité:

• zachovat si svou individualitu,
• budovat společný vztah a užít si v něm nejen společný, ale i osobní růst,
• komunikovat své potřeba, pocity, touhy, bolístky,
• pečovat o sebe s láskou.

Možná si říkáte, že by málokdo ustál mou osobní proměnu, kdy jsem se postupem času proměnila z pesimistické rokerky v seberozvojovou věčně dojatou ženu plnou života. Proměnu z černovlásky na přírodní plavovlásku..., a s tím samozřejmě související řadu pochodů a změn v myšlení, chování, hloubce cítění, prožitcích atd. fAle stalo se tak. Ustál to i můj muž i moji přátelé. 💋 Protože jsme jednoduše šli společnou cestou a přesto jsme si každý uchovali svoji jedinečnost.

On totiž vztah, ve kterém je sice navenek teplo, ale uvnitř je spousta nevyjádřených emocí, není opravdový. Je plný frustrace, hněvu, potlačených emoci, atd. Začne to maličkostmi, kdy schováváte jeden před druhým svá potěšení, protože co by na to řekli lidi, partner, partnerka apod a dostává se to do situací, kdy se nedokážete za svá rozhodnutí postavit. A pokud se za sebe nepostavíte v maličkostech, nejde to potom ani ve velkých věcech... Vše je tedy ke zvážení...

Vztah, stejně jako život, je cyklický. Jednou jste v něm nahoře a jednou dole. Často se ženy přihlásily na kurz Hvězdná cesta sebevědomé ženy, protože nebyly spokojeny ve svých vztazích a nakonec zjistily, že vše praměnilo z toho, že nebyly spokojeny sami se sebou. Jakmile začaly měnit sebe, změnily se jim i jejich vztahy. A s tím přichází velikánská úleva.

Vztah je jako vlny moře. Nechce dosáhnout lineární linie, která nezná pocity výšin, ani pádů, protože to je život sám. Skrze pády se učíme zase a znova vztát, díky pádům rosteme.

Člověk se stejně jako příroda neustále obměňuje. Obměňují se i naše vztahy, naše životy, naše práce, a tím se proměňujeme mi sami. Nic není neměnné, vše se vyvíjí, buduje, roste. V životě tedy nejde o to, abychom neprožívali ve vztazích přirozené vlnění, abychom ustrnuli. Jde o to, aby tyto vlny byly co nejjemnější, aby byli pro náš život příjemným houpáním, nikoliv bláznivou horskou dráhou.

Ve vztazích je nejdůležitější komunikace. Mluvit o svých pocitech i potřebách. Protože často se děje, že si vytvoříme o druhém nějakou domněnku, kterou si opakovaně omýláme tak dlouho, až jí sami uvěříme. Přitom by stačilo, kdybychom se dotyčného zeptali...

K tomu, aby mohli naše vztahy fungovat, potřebujeme poznat sami sebe ve všech výšinách, ale i v těch hlubinách. Není třeba v nich ustrnout a uměle si je udržovat. Je třeba zaměřit svou pozornost správným směrem. Tedy:

• na to, co nás naplňuje a baví,
• co nás pozvedá,
• co nás směřuje k námi vytyčenému cíli,
• co nám vnáší do života radost, klid, jakousi nepopsatelnou esencí štěstí.

Často se totiž trápíme nejen tím, že nežijeme to, co jsme chtěli, ale právě vlivem zacyklenosti, kdy stále opakujeme jednu a tutéž věc dokola a pak se za to na sebe zlobíme, že jsme to nedokázali změnit.

ZKUSTE prosím DNES UDĚLAT VE SVÉM ŽIVOTĚ 

ALESPOŇ JEDNU VĚC JINAK.

Poznejte svou vizi, ujasněte si, kde toužíte být za pár let a pak ke svému snu každý den udělejte jeden jediný nepatrný krok.

A chcete-li žít ve spokojeném partnerském vztahu, zkuste každé ráno na svém partnerovi objevit alespoň jednu maličkost, kterou na něm milujete. A pochvalte ho za ni. Pokud žijete sami, objevte tuto maličkost sami na sobě. Uvidíte, že to s vaším životem udělá v dlouhodobém měřítku opravdové zázraky.

Hnůj se snadno hledá, protože zapáchá a my ho tak máme neustále na očích

a můžeme na tu hromadu denně přidávat další a další...😅

Ale například čtyřlístek v trávě jen tak nenajdeme.

K tomu je třeba otevřené srdce, pohled skrze lásku a trpělivá každodennost.

Pečujte o své vztahy. Uvědomte si, že vztah je vývoj. I vy jste se za dobu, kdy jste poznali například kamarádku za školky výrazně změnili. Ona se také změnila. Ale pokud bylo přátelství budováno na pevných základech důvěry, sdílení, podpory a lásky, pak jistě přetrvalo a přetrvá.

Nahlédnout na všechny ty bubáky ve své skříni je proces na dlouhou trať. Oni jen tak nezmizí, tak je dobré, věnovat se jim buď hned, anebo když jsme v síle, v dobrém rozpoložení, kdy cítíme, že zvládneme vše, co si usmyslíme. Protože v takových chvílích otevřeme s klidným srdcem zámek u dveří, koukneme na všechny strašáky, které jsme tam za všechny ty roky zavřeli a dovolíme jim vstoupit. A co se s nimi stane pak? Tím, že je uvidíme, se světlem promění. Stačí to odevzdat nahoru s vědomím - př. „Vím o tobě strachu." klidně si ho i vyzualizujte a pak ho láskou obejměte a nechte ho jít.

A pokud si s tím nevíte rady sami, vždy se můžete na někoho obrátit. Na kamarádku, partnera, terapeuta, apod.

Důležité je milovat sebe samé a hledat na sobě i v sobě to dobré a to dobré potom uvidět i v ostatních.

Protože naše vztahy jsou nakonec jen odrazem nás samých a našeho vnitřního světa.

Taraka