Ztrácíš víru? Zastav se!

Někdy možná ztráčíš víru,
když ostatní mají úplně jiný pohled na věc, než ty.

Někdy tě možná slova ostatních zraňují a stahují tě někam dolů do pekel z té nádherné zářivé výše.

Někdy, máš možná pocit, že jsi úplně sám/a a že tu není nikdo, o koho by ses mohl/a opřít.

Někdy je ta chvíle nekonečná...

... jindy trvá prchavý okamžik, kdy zase začneš věřit na zázraky.

Prostě někdy tě určité situace zachytí v okamžiku, kdy nejsi připraven/a, kdy jsi vyčerpán/a, unaven/a tím vším děním kolem anebo cítíš takové tlaky , které už nemůžeš dále snést.

A právě tehdy je nejlepší přestat bojovat.
Přestat chrlit zlobu opačným směrem na ty, co ti ubližují.
Přestat dokazovat.

A místo toho se zastavit.

Protože právě vtom zastavení zjistíš, co je na těch připomínkách, na tom pohledu jiných konstruktivní a co tedy opravdu můžeš na sobě nebo ve svém životě změnit a současně taky vidíš, co konstruktivní není a co je pouze jejich pohledem na svět a na tvůj život, který často nepoznáš ani ty sám/a.

Takže se zastav člověče a chvíli postůj.
Nechej hlavou proudit všechny ty myšlenky, všechna ta omezení, všechnu tu zkázu, bol a zlost. A až budeš připraven, udělej krok vpřed.
Možná zpočátku bude nepatrný nebo chatrný, ale když přidáš druhý, třetí, čtvrtý krok, bude tvá chůze za chvíli jistější. 

Taraka