Dary duše

Zrozením vstoupíme každý na svoji cestu. V tu chvíli již neseme všechny dary sebou. Dary, které jsme si sami vybrali a přišli s nimi tvořit.

Hmota nám však velmi často během růstu dává do života překážky. Z pohledu světelné duše se nám vše zdálo tak jednoduché, ale z pohledu člověka často:

• nevidíme svou cestu,
• ztrácíme ji,
• ztrácíme se v trýznivém sebehodnocení sebe sama,
• nebo v hodnocení druhých,
• snažíme se zavděčit,
• přizpůsobit,
• zapadnout,
• být tím hodným chlapečkem nebo hodnou holčičkou,
• být jako ostatní...,
• a úplně přitom zapomeneme na to, co jsme zde přišli tvořit.

Rozpomínání na naše dary je cesta, 

kterou jsme přišli objevit a žít skrze otevřené srdce lásce, nalezení míru v sobě a žití v okamžiku.

Aby se tak stalo, je třeba:

• posvítit si na své stíny, 
• přijmout je tím, že je spatříme a přestaneme je maskovat nebo se za ně schovávat, 
• a když se objeví, tak je přivítáme s otevřenou náručí, protože víme, že je to naše propustka do vyšších sfér - cesta k sobě. 

Tím začne proces transformace - naší vnitřní proměny, která se uvolní přes naše fyzické, mentální, astrální tělo v podobě světla.

Díky tomu se začneme cítit:

• živí,
• vitální,
• radostní,
• pozitivní,
• nachází si nás projekty, o kterých se nám ani nesnilo,
• vše se rychle manifestuje ve hmotě,
• do našeho života vstoupí hojnost ve všech podobách,
• rozklíčujeme spoustu situací, které nás trápily na úrovni naší mysli a s tímto pochopením přijde i veliká tvořivost,
• přijmeme plnou zodpovědnost - za svůj život a za to, jak ho žijeme, s jakou energií vstupujeme do vztahů a situací kolem nás, 
• za to, co si myslíme,
• co říkáme,
• co cítíme,
• jak konáme.
• Vymaníme se tak z role oběti a vstupujeme do role tvůrce.

Tím, jak jsme více a více na tvořivé vlně, máme ve svém životě méně překážek a více radosti. Jsme stále blíž k sobě a svými dary obohacujeme nejen sebe, ale i ostatní. Skrze sebe tak realizujeme Božský záměr.

Dochází k uskutečnění naší životní cesty, plánu naší duše.

Náš život je plný světla, lásky, záře, vděčnosti, pokory a odevzdanosti plynutí. Díky tomu přitahujeme do života ty správné lidi, správné okamžiky, nádherné situace. A když se objeví překážky, nehroutíme se. Umíme je překročit nebo se s nimi vyrovnat.

Jak se můžeme spojit sami se sebou se svou duší?

• prostřednictvím meditace,
• ticha,
• dechem,
• pobytem v přírodě,
• pobytem v temnotě,
• nebo taky postupným poznáváním sebe, porozuměním svému životu, sobě, svým reakcím na druhé lidi, atd.
• tancem,
• zpěvem manter,
• běháním, nebo chůzí v meditačním klidu, kdy vnímáme, co se děje s naším tělem, jak noha dopadá na Matku Zemi,
• soustředěním se na to, co děláme - vnímáním každého okamžiku života:
• Například když jdete v přírodě - nemluvte, jen běžte, pozorujte vše, co ve vaší mysli vyvstává a co tam zaniká, jako nádech a výdech, se kterým pojmete celý okolní prostor a pak ho zase pustíte volně brázdit svět
• skrze jméno duše nebo poselství.

Jméno duše

• je vyjádřením našich darů - našeho nejvyššího potenciálu
• nese esenci naší duše
• je to náš otisk, který nastartuje procesy v našem životě, urychlí změnu a my si díky jménu duše dovolíme vykročit z komfortní zóny do velkého světa
• jde o spirituální jméno, které má moc a sílu proměnit náš život skrze hluboké propojení nás samým se sebou samými.
• jméno duše sebou nese určitou zvukovou vibraci,
• je jako mantra, která nás vede do nitra nás samých,
• aktivuje v nás rozpomenutí se na naše dary, otevírá uzamčené zámky a vede nás k probuzení se do světla.
• Podporuje nás na naší cestě v projevení kvalit naší duše a v jejich ukotvení ve hmotě.
• Naše duše může mít více jmen, není výjimkou, že jakmile jméno duše integrujeme, přijde další, která nás opět mílovými kroky posune dál - respektive více do nitra sebe samých.
• Přijetí jména duše je zasvěcením do vyšších energií sebe sama. Je to krok na duchovní cestě, kdy naše duše touží růst a jednat ve vyšší pravdě. (Nejde tedy o žádný módní trend a proto by se mělo k poznání jména své duše přistupovat s posvátnou úctou.) 
  

K tomu, aby vám bylo jméno duše co nejvíce prospěšné, je nejprve důležité, přijmout své rodné jméno i příjmení. Tedy jméno, které vám vybrali vaši rodiče. Není náhoda, že nám rodiče dali do vínku právě toto jméno. Nese sebou vibraci, kterou jste schopni s grácií nést. Opakujte si své rodné jméno jako mantru tak dlouho, až se do něj zamilujete a zažijete s ním zázraky. Pak může přijít jméno duše ve své plné hloubce.

Jméno duše přichází tehdy, když jste připraveni, když jste si vědomí své síly. Po přijetí jména duše vnímáte hlas své duše jasněji a jednáte ze svého středu. Stáváme se tak prodlouženou rukou pro Vyšší záměr.

Nastane tak ve vašem životě období odevzdání se do rukou Boha. A vy tak začnete plně vykonávat poslání ve veliké pokoře pro dobro všech. (Bez pokory, je to pouze prázdná forma plná ega, která za to, co koná, potřebuje odměnu.)

(Neříkám, že si nemáte nechat platit za služby, které vykonáváte pro ostatní. Mluvím nyní o tvorbě duše, která se cítí naplněna již tím, že koná.)

Tedy pokud konáte své poslání, pak to bytostně cítíte a nemusíte za to mít zaplaceno. Je to třeba poslání být Matkou, Otcem, zahradníkem na své zahradě, hudebníkem, účetním, malířem, finančním poradcem, zedníkem, stolařem, kadeřnicí, atd.

Práce v souladu s naší duší, tak není prací,

je službou radosti, laskavosti, lásky.

Když nastoupíme na svou cestu, ze srdce se pro ni rozhodneme, otevřeme své srdce lásce, oddělíme se často od všeho, co známe.

Proto se lidi často bojí vykročit, protože vidí jen to, čeho se budou muset vzdát a taky hodně úkolů, které je čekají na jejich nové cestě. Ale stojí to za to.

Navíc, nač se zaměřovat na cíl, když to, co nás formuje, je právě cesta sama?

Abyste byli i vy na své cestě, je třeba se rozhodnout, přijmout svoji odpovědnost za své činy a vydat se na cestu. Přestaňte žít životy ostatních, žijte svoji cestu.

Ani jablko, které není zralé, nechutná. Ale pokud ho utrhnete ze stromu v jeho největší zralosti, zažijete příval slasti. Stačí ho nechat dozrát.

Naše duchovní dary nejsou vždy viditelné na první pohled. Jsou skryty závojem iluze, aby ochránili nás i ostatní a to až do té doby, kdy budeme plně připraveni s nimi správně naložit.

Protože skrze naše dary měníme nejen svůj život, ale i životy jiných.

Proto ve vás někdy lidé, kteří se otevřeli svým darům, mohou vyvolávat strach a pocit, že jste nazí.

Probuzená osoba totiž vidí za tu lidskou nepravdivou slupku, kterou jsme se rozhodli ukazovat světu, což u mnohým lidí vyvolává strach z toho, že budou odhaleni. Bojí se, jak budou přijati ve své nahotě.

Už však často skrze svůj strach nevidí, že jim současně díky tomu, mohou tito probuzení lidé velmi pomoci.

Prohlédli tu lidskou hru, nechtějí ji hrát, chtějí na ni ukázat, prozářit ji, pomoci všem s procesem transformace.

Pokud se tedy toužíte propojit se svou duší proto, abyste jinými manipulovali, nebo se skrze ně obohatili, není to dobrý plán. Každé rozhodnutí nás jednou dohoní.

Naplňujte své poslání v čistotě.

Těším se na vás a na probuzení na vašich cestách. 

Taraka

www.taraka.cz

www.cestypoznanizivota.cz