Existuje duchovní pýcha?

16.04.2018

Lidé často na seminářích Cesty duše či Ženy v prožitku rozebírají mezi sebou téma "duchovní pýchy". Co to vlastně je?

Pýcha je prostě zatěžující, omezující, zaslepující, nízká energie, ať je jakákoliv.

Lidská pýcha totiž vychází z přesvědčení, že je člověk nade vším. Pyšní lidé vnitřně touží po osobní prospěchu a uznání bez ohledu na ostatní.

Co je zatím?

Samozřejmě vlastní nepřijetí a strach, který tyto lidi nutí prostřednictvím ega získat a udržet kontrolu nad ostatními. Tak se tito lidé sice cítí prospěšní i v bezpečí, ale často se nedokáží uvolnit, protože si neustále vytváří vnější image úspěchu a sebedůvěry. Potlačují tak sami sebe a manipulují s ostatními tím, že v nich probouzí vinu, stud, ponižují je anebo se jim snaží pomoci v případech, kdy o to druzí nepožádali... Jde o nevědomé chování, takže se takový člověk necítí za své činy odpovědný. Má tak silně zakořeněný program strachu, kterým v druhých lidech vyvolává nepříjemné a méněcenné pocity. Jde o určitou formu manipulace s ostatními.

A druhým typem těchto lidí jsou ti, co se rádi vychloubají. Jsou to lidé, kteří se k sobě snaží přitáhnout pozornost, aby byly více viditelní, ale neuvědomují si, že jejich slova i činy mají opačný účinek, než by chtěli. Tak často vyvolávají u ostatních lidí žárlivost a opět další nízké vibrace.

Lidé, kteří na sobě dlouhodobě pracují a odkrývají témata své duše, jsou znalí mnoha principů, vesmírných pravd atd. Někteří je během své životní cesty nastudují, jiným dojdou v podobě pocitů či vhledů potom, co otevřou své srdce lásce.

Pokud však tito lidé nepracují v pokoře, vděčnosti a lásce, začne na povrch vystrkovat růžky ego a pýcha - ať už duchovní či ta běžná.

Takoví lidé potom ví všechno nejlépe, často nedokáží vyslechnout názory jiných, nutí ostatním svoji pravdu, povyšují se a přes špičku nosu si nevidí na prsty u nohou. Ztrácí spojení se zemí, se světem, s vesmírem a začnou je ovládat nízké vibrace.

Tito lidé poté nenechají ostatní jít svou cestou. Stále ví nejlépe, co je pro ostatní nejlepší. Organizují všem čas, prostor a když je jim to dovoleno, tak i celý život.

Ale takto to nejde dělat donekonečna. Nastane totiž chvíle, kdy se vše ukáže. Pokud se totiž neustále snažíte ovládat něčí život, berete mu jeho sílu, vůli, kreativitu... Tedy těmto lidem nepomáháte, ale škodíte.

Protože jak už víte, každý z nás je na Zemi proto, aby prošel svojí životní cestu - svoji cestu duše. Ostatní lidé jsou pro nás často zrcadlem..., ale ukazatel cesty má každý z nás hluboko ve svém srdci. Proto, buďte bdělí. Nenechejte se manipulovat, ovládat, vkládat si myšlenky či postoje. Vždy se zeptejte svého srdce:

"Opravdu chci tohle dělat?"

"Opravdu tomu věřím?"

"Je to i má cesta?"

A pak vyčkejte na odpověď a neztraťte svůj směr. A pokud jste ho již ztratili? Nezoufejte, udělejte krok vpřed. Vymaňte se ze závislostí jakéhokoliv typu a jednejte pouze na základě svých pocitů.

Vaše srdce zná vždy správný směr.

A že je to zrovna úplně opačný směr než kterým kráčí ostatní? No a co! Vydejte se tím směrem, protože tam na vás čeká něco, co se máte naučit, co máte pochopit, přijmout, zpracovat, transformovat. Ostatní mají na své cestě zase jiné zastávky a zkoušky.

Co z toho vyplývá?

Buďte sami sebou a ponechte ostatním jejich cestu! I když jí možná momentálně nerozumíte nebo cítíte, že tato cesta není pro daného člověka dobrá. Nedělejte kroky za jiné. Jejich situaci to nezmění, dokud nebudou oni sami toužit po změně. A pokud máte vedle sebe člověka, který Vás neustále někam postrkává, přesunuje a ví nejlépe, co právě Vy ve svém životě potřebujete, zeptejte se sami sebe, proč ho potřebujete?...

"Opravdu nevíte jak dál?"

Co na to vaše srdce, přátelé? Zeptejte se ho!

S láskou Taraka