Moje závislost...

30.05.2018

Všimli jste si, že ve svém životě často opakujeme stejné věci, dostáváme se do stejných situací, reagujeme stejným způsobem na určitý druh chování jiných lidí a neměníme svůj pohled na svět? Je to dáno našimi vzorci chování, genetickou pamětí, rodovými liniemi atd.

Prostě a jednoduše, opakujeme často chování svých předků či své vlastní chování do doby, dokud nepocítíme omezení z toho plynoucí a neucítíme touhu po změně.

Ale jak to udělat, když se stále točíme v kruhu? Jak z toho všeho vystoupit a nastoupit na cestu, která se line jako spirála k našim snům, k naplnění naší cesty?

Je třeba vystoupit ze své komfortní, bezpečné, dobře známé a vyšlapané cestičky a zaměřit svoji pozornost, své kroky jiným směrem.

Možná se tomu budete divit, ale v takových situacích vám nejlépe poradí DOBA TICHA - pauza, která nás často děsí, protože si najednou uvědomujeme, že nevíme kam dál a tak se ji často snažíme zaplnit další a další aktivitou...

Dříve jsem sama patřila k lidem, kteří se zahlcovali jakoukoliv činností, aby nebyla NUDA. Zatímco ostatní kamarádky vzdychaly, jak se nudí, já jim odpovídala, že jsem nudu v životě nezažila. Tehdy jsem ještě nechápala, že okrádám sama sebe o to nejhlubší a nejniternější poznání - že to je právě ta doba, kterou bych mohla využít k pohroužení se do ticha - do sebe sama - do celého bytí. Tolik jsem tu pauzu potřebovala, abych přišla na nové myšlenky, nápady, atd. anebo si přiznala a přijala fakt, že prostě nevím, jak dál.

Postupem času jsem rostla a začala si vážit TICHA. Především potom, co se nám narodily děti. Ó, jak zbožňuji to ticho, když všichni spí! :) Tehdy je ta doba, kdy ke mně přichází nové nápady, originální myšlenky atd. a já této době říkám DOBA PROBUZENÍ, protože se najednou dokáži ponořit do úplného TICHA, bytí zde na ZEMI a vystoupit tak z toho běžného kolotoče natolik, že se mé vědomí přesune z hlavy do břicha.

Znáte ten pocit, kdy jste cítili motýli v břiše? Třeba v době, kdy jste potkali svoji první lásku? Jakoby se svět zastavil a vy jste vzlétli jako na obláčku vysoko k výšinám. Poháněli vás právě ti motýlci v břiše, kteří vám říkali, že tohle je přesně to "spojení", po čem opravdu toužíte. Kdy jste je cítili naposledy? A jde to vůbec?

Ano, jde. Protože pokud se ponoříte do TICHA, dostanete se do přirozeného stavu vědomí, které můžete zažívat neustále, i když je kolem vás spoustu rachotu. TICHO je totiž vnitřní stav. Opravdové vnitřní ticho ukončuje naši iluzi oddělenosti a spojuje nás se zdrojem. Díky TICHU prožíváme tu nejniternější pravdu bytí - jednotu se vším.

Již věky se lidé snaží pohroužit naplno do ticha, které nemizí. Učí se tichu například formou meditace, pozorováním nádechu a výdechu - pauzy mezi nimi atd. Všichni však toto ticho neseme v sobě.

Můžeme ho nejprve pozorovat jako pauzu mezi slovy či během dýchání, a poté můžeme začít vnímat ticho kolem nás, které se odráží v našem nitru, protože když vnímáme ticho, soustředíme se pouze na něj a tak se naplno ocitáme v přítomnosti.

Můžeme pozorovat květiny, či stromy, které jen tak tiše jsou, hluboce zakořeněny v Matce Zemi. Dokážeme se tak lépe spojit sami se sebou i s tichem v sobě a pocítíme tu jednotu se vším, o které jsem vám psala na začátku.

Jakmile tedy začneme vnímat přítomný okamžik, dostáváme se do klidu - ticha - vědomí, ze kterého se vše rodí. Často se stačí stát pozorovatelem - tedy dívat se, naslouchat a nechat se vést.

Pokud potřebujete více tipů, jak opět objevit ticho, které je všudypřítomné, doporučuji vám knihu s názvem TICHO PROMLOUVÁ - Eckhart Tolle, nebo příběh Anna, či Zázrak z mé knihy Cesty Poznání - Poselství života.

V TICHU ZJISTÍTE, ŽE VŠE JE JEDNA JEDINÁ ENERGIE.

Přeji Vám všem krásné naslouchání Tichu, Taraka.