Cítit se, vnímat, být

Cítit se, vnímat, být,

v srdcích se propojit,

v jednotě, v tichu splynout,

dovolit jen chvíli sám se sebou být.

V objetí držet se, ten pocit žít,

že život dokola stále se točí,

však do spirály nastoupit je nyní čas,

ten zavede tě do všech krás.

Spojení se Zemí navždy zůstane,

oči se rozzáří, vědomí povstane,

tvůj život podlehne Vyššímu principu,

s vděčností přijmeš svou Světelnou rodinu.

Život je dar, třeba ho žít,

v radosti děkovat, s pokorou být.

Taraka Solei, z knihy Sarah, str. 126

Dojalo mě to a pobavilo současně, protože přesně TO se ten den stalo. Věděla jsem to, cítila, už během čtení básně. 

Ve stanu bylo přítomných hodně mužů i žen. Cítila jsem nesmírnou vděčnost, že se konečně opět vyrovnává mužský a ženský princip v nás a následovala dál vedení, které přesahuje a všeobjímá vše. 

Nevystupovala jsem jako nějaký guru, mistr, či vůdce hodný následování, ale jako žena, které skrze své bytí ve světle lásky vede ostatní k nalezení osobní vnitřní síly, Mistra v sobě. A tak nás vedla i společná energie v bytí v přítomnosti s vědomím toho nejprostšího a nejjasnějšího, a přesto tak často naším srdcím vzdáleného. S vědomím:  "JÁ JSEM." 

Některé ženy během setkání nedokázali zadržet smích, jiné pláč, muži utišili svou mysl i své ego, obě pohlaví pocítili, že jakmile se propojíme s nitrem, svět má jasné barvy, naše duše nás vede jasnou cestou a nejde nic udělat polovičatě, nejde nic ošidit, vymyslet, ani obelhat, jde jen skrze lásku tvořit. Skrze lásku, za kterou je samotné bytí, Existence, která nás volá do nitra spojení a neustále je s námi, neustále nás vede, ukazuje nám cestu do ticha, propojení, jednoty, kdy TY i JÁ jsme JEDNO. 

A tak se stalo, že skrze veškeré pocity, které nás provázeli, si lidé přítomní toho dne ve stanu, zpracovali hlubinná témata svého nitra, která je palčivě tlačila ke spatření, k přijetí, k proměně. Nemusela být pojmenována, jen odevzdána k uzdravení skrze lásku. Nešlo ani o to, jakou cestou se tato témata uvolnila - zda smíchem, či pláčem, tělem, či třesem, prostě se to stalo a všichni odcházeli naplněni láskou, jednotou, v propojení s Matkou Zemí, sami se sebou a o mnoho lehčí. Jejich těla se nesla tak krásně a přitom tak uzemněně, až se duše radovala při tom pohledu za nimi. 

S tímto silným pocitem doteku sebe a skrze sebe celého Vědomého Bytí na Zemi odcházela většina zúčastněných, kteří mi ještě v neděli děkovali za to, že to se mnou mohli prožít. Jsem dojatá. Nesmírně Vesmírně a neustále. 

To ještě netušili, že to nebyla má zásluha, ale jejich. Dovolili si pocítit Božství v sobě. Otevřeli se tomu, co je uvnitř každého z nás a čím jsme identičtí, co nás přesahuje, i když je každý z nás jedinečný.

Spousta lidí poprvé pocítila nejen spojení s Matkou Zemí i se vším kolem, s lidmi, zvířaty, rostlinstvem,  ale především s nitrem, skrze které se toto propojení děje. Tento pocit si ponesou svým životem navždy. A kdykoliv ho pocítí, poznají ho, bude v nich znít stále víc a zůstávat stále déle, až se mu jednoho dne plně odevzdají a stanou se sami tím, čím jsou i byli než přišli na Zemi. 

Nitrem - Světlem - Láskou - Božstvím samotným. 

Miluji vás skrze otevřené srdce plné lásky. 

Už víte, že ho i vy máte. Už víte, že se jím můžete opečovat, že i když dáte, tak vám nic neubude a když dostanete, tak vás to pohladí, ale pokud zrovna nedostanete nic, pořád budete cítit naplnění, pořád se budete cítit plní. Stačí se ztišit. Protože tam kdesi, hluboko uvnitř, láska ožívá.

Taraka

PS: Nemám vás vyfoceny všechny, ale budu ráda, když nám napíšete i vy své dojmy. Děkuji, že jste se stavili. Děkuji za meditaci, která za námi přišla, i za vědomý dotek. Děkuji za to, že jsme. Novou meditaci Božské Jiskry najdete opět tady >>