Stíny a propady na cestě aneb život v dualitě

Ahoj lásky,

dnes jsem dostala zprávu od kamarádky, na kterou budu teprve odpovídat, ale inspirovalo mě to k sepsání tohoto tématu pro vás.

Stíny a propady na cestě aneb život v dualitě.

To, že kráčíte cestou své duše ještě neznamená, že váš život bude jenom růžový a nebudete už nikdy nic řešit. 

Kde není dualita, ochuzujeme se silně o poznání sebe sama.

Občas je toto poznání jednoduché a snadné a občas více bolí.

Stále jsou a budou témata, která se vás v životě budou dotýkat a kvůli čemu se budete cítit špatně.

Ale, budete mít taky:

• čím dál větší nadhled,
• čím dál víc si dokážete poodstoupit,
• propady, které budou čím dál hlubší, budete prožívat v čím dál menší intenzitě, protože už budete cítit uvnitř sebe, že zase vyjde slunce a to ne ledajaké - vaše vnitřní hvězda, která opět jasně zazáří.
• budete si vědomí toho, že karma je zdarma, a že na nás nečeká až po smrti, ale stejně jako peklo i ráj, ji žijeme tady a teď. Tzn., že ve své realitě daleko rychleji pocítíte následky svých činů. Ale pozor! I těch láskyplných činů. Tedy to, co dáš, dostaneš v daleko větší intenzitě. (Proto jsem vám několikrát psala, že už si nedovolím dělat chyby - teď nemyslím ty pravopisné:), nebo si nedovolím neposlechnout ten vnitřní hlas, který mě vede, protože vím, že když to udělám, hned mě to zprava zleva propleskne. Zní to možná trošku strašidelně, a možná vám teď vyvstává otázka: 

Proč tedy toužit po probuzení, stojí to vůbec za to? 

A můžu vám hned odpovědět: ANO, ANO, ANO!!! 

Protože díky tomu:

• se mám ráda, 
  
• nejsem stále zraněná ze slov a činů jiných, 
  
• neberu si věci osobně, 
  
• propady vnímám jako výzvy být lepší, 
  
• to, co mě na cestě potká, dokážu vnímat všemi smysli a taky duchem, duší. 
  
• Vidím za slova, vidím do lidí, a tak vnímám, kdy mi lidé chtějí ubližit, protože jsou zranění oni sami.
  
• Jsem zdravá, milovaná, vděčná, pokorná, radostná a když občas pláču, nebo mám propad, vím proč, i jak z toho ven. Prostě dovolím si to prožít s plnou parádou, máchat se v těch emocích, pojmenovat si je, a pak se druhý den probudit a říct: JDU TO ZMĚNIT. Můj svět si tvořím sama. 
  

Takže, pokud máte stále pocit, že například neznáte své poslání... 

Přestaňte to řešit. (Přestaňte ve svém životě řešit cokoliv - protože pak se to děje pouze ve vaší hlavě, ale ne z vašeho srdce. Srdce koná, hlava mluví. Tedy, co potřebuješ udělat právě teď, aby ses právě teď cítila líp?) Nedávejte nálepku tomu, co děláte. Vypněte hlavu a nechte se vést srdcem. Děláte práci, která vás baví a naplňuje? Pak ji dělejte dál a šiřte v ní své světlo. Máte pocit, že za ni máte málo zaplaceno? Postavte se do své síly a požádejte o zvýšení platu. Možná vám ho nezvýší, ale vy se tím naučíte něco důležitého. A to právě TO, že přestanete na smrtelné posteli přemýšlet nad tím, co by se tenkrát stalo, kdyby jste požádali o zvýšení platu, kdybyste změnili práci, kdybyste opustili muže, který vám ubližuje, nebo kterému ubližujete vy sami, kdybyste si splnili své životní touhy a sny a nečekali až na pak.

Poslání je často zadarmo - mám to tak i já. Tolik věcí dávám zdarma, že už to ani nepočítám, byla bych upřímně už miliardářka. Ale nejsem. (Tímto vás srdečně zvu na rituál pro rodiny s dětmi Vítej na Zemi a oslavu Letního Slunovratu, které jsou ZDARMA.) Peníze pro mě jsou důležité a hodnotné, jako děti jsme vyrůstali v absolutním nedostatku, ale díky tomu vím, že hodnota peněz nikdy nenahradí vnitřní štěstí, které můžeme prožívat tam, kde jsme. A taky vím, že peníze přichází, když se otevřeme životnímu proudu, když se uvolníme, když žijeme skrze sebe, když se radujeme, když netlačíme, když následujeme hlas své duše, když dáváme - ne peníze, ale lásku, podporu, úsměv, péči, pozornost 100%. (Je o tom třeba celý jeden měsíc na Hvězdné cestě sebevědomé ženy, kde jdeme opravdu do hloubky tohoto tématu i skrze odbloky, atd.)

Být šťastní tam, kde jsme a najít si v nedostatku štěstí uvnitř sebe vás posune víc, než jakákoliv vizualizace, než jakákoliv vize. Protože nejkrásnější věci přichází právě ve chvíli, kdy se odrazíme ze dna. Kdy se poplácáme v bahně a pak si řekneme, tak hraní stačilo, jdu vyplout na hladinu a něco konečně udělat. Chci jít dál. Je to projevená síla, která spolu s námi stoupá na hladinu, stoupá zevnitř ven, nikoliv opačně.

Zakřič dnes do celého světa: "Ano životu! ANO sobě! ANO Tvé cestě!" a pak se odraz ze dna.

Vítám tě na hladině.

Taraka Solei