Branou Slunce k Poznání z DUŠE

Branou Slunce k poznání z duše aneb vstoupíš-li, není cesty zpět.

Kamarádka, velká šamanka tělem i duší, která se probouzí do své síly duše, zaslechla volání Zlaté brány a uspořádala krásný přechodový rituál vstupu do Nového roku a do Nového Lidství, vedený Maysko-toltéckým Indiánem, Strážcem Moudrosti, léčitelem a mistrem šamanem Ta Damišim.

Naskytla se mi tak veliká příležitost, abych se s ním setkala. Má duše má nejblíže k těmto kulturám, které ctí a ctili přírodu jako Matku, léčitelku, uzdravující sílu, které ctili člověka i zvířata žijící na Matce Zemi, rozuměli Hvězdám a tradice si předávali z generace na generaci. 

A i když máme všichni v sobě otisk všech kultur, některé nám jsou jednoduše bližší než-li jiné, na všechny se však můžeme skrze srdce rozpomenout. 

Jak víte, na konci roku jsme byli v karanténě a tak jsem krom zdraví nemyslela na žádné akce, ale tato mě silně volala a věděla jsem, že pokud tam mám být, místo se tam pro mě najde. A tak se taky před začátkem dvě místa uvolnila, abych mohla přijít a dotknout se pera posvátného zlatého orla.

Ale o tom až za chvíli.

Na začátku akce jsme měli vyjádřit svůj záměr a protože jsem nešla za akcí (a ani si nečetla o čem bude), ale šla jsem za voláním duše, čekala jsem, jaký záměr se mi vyjeví. A vyjevil se v momentě, kdy šaman Ta Damiši poslal po kruhu péro posvátného orla, se kterým jsem se přišla propojit na hlubší úrovni bytí. Bylo to neskutečné. Kdo jste zažili setkání se sebou, propojení se Zemí, s Nebem nebo se zvířecí říši, víte o čem mluvím... Pokud je to pro vás nové, může to být bráno jako něco zvláštního, bláznivého nebo tajemného... Ať tak či tak, v momentě, kdy jsem se tohoto posvátného orlího péra dotkla, prostoupila mě vlna blaženosti, hlubokého poznání a já pocítila duchovní spojení s posvátným orlem, který je mým celoživotním učitelem, moudrým rádcem a nositelem nadhledu v mém životě.

Vše se dělo opravdu kouzelným způsobem. Měla jsem silnou jasnou VIZI. 

Viděla jsem sebe, jak ne příliš oděná, kráčím skalistými horami pokrytými zmrzlým sněhem. Na nohách jsem měla velké hnědé ručně vyráběné sněhule, ale jinak mi přišlo, že jsem oblečena spíše na jaro než na takovou zimu. Srdce se mi tetelilo blahem a vnímala jsem obrovský vnitřní klid - teplo, které proudilo v celé mé bytosti jako bezpodmínečná všeobjímající láska. Dívala jsem se do poledního slunce, jež právě míjelo vrcholky hor a v jeho oslňující září jsem spatřila na obloze nositele tohoto posvátného pera. Plul po obloze, soustředěn a jasně zaměřen na Matku Zemi, nesen větrem v absolutním spojení se vším kolem. Jen byl. Plně ukotven v přítomnosti. Skrze jeho pera procházela sluneční záře, která se snášela na Zemi jako zářivé požehnání. Dopadala na celou moji bytost, na skaliska, sněhovou pokrývku, na vše okem viděné i duší uzřené. Tato sluneční zářivá energie vstupovala do mého nitra skrze moji korunu a proplouvala mým vnitřním světem do lůna, kde naplňovala posvátný grál zlatavou zářivou energií a odtud opět proudila do celého těla, nohou, rukou a skrze kůži do mého širokého okolí, Matky Země, skalisek i otce Nebe. Všechno bylo součástí něčeho většího, velikého Mystéria, které protékalo každou buňkou mého těla, která se proměňovala tu ve sníh pod mýma nohama, tu ve skaliska, tu v Matku Zemi, až se najednou stala zlatým orlem samotným. Ten klid, rozvaha, meditace v letu, jasnost, bystrost, vnímavost... Orel nepotřebuje nikomu nic dokazovat, jen je, je strážce, ochránce posvátného prostoru Brány Slunce. Ten nesmírný klid cítím ve svém srdci stále.

Opět se mi ukázal pohled ženy na Zemi, která se kochá pohledem na to majestátní zvíře - dravce, kroužícího nad vrcholky hor. Její vnitřní klid byl v propojení s okolní krajinou, dýchala ten svěží čerstvý vzduch, až se její plíce vyživovaly tou nádhernou energií celého prostoru. Cítila, jak se zevnitř uzdravuje a zaceluje celá její bytost, neboť, kdo je v souladu s Velikým Mystériem, nemůže být nemocen. Není třeba nic víc, než být. Znělo jí v srdci. Nebyla to slova rozumu, která by ji nutila být aktivní, dokonce ani v bytí. Byl to hlas duše, který ji vedl tou nádhernou krajinou do ponoru sebe sama.

Cítila pohyby svého těla, tlukot svého srdce, který byl propojen s tímto úchvatným místem a s touto scenérií, vše bylo v absolutním souladu. Vše prostoupil mír a láska, harmonie vedoucí kroky na její Posvátné Cestě. Cítila neúsilí, cítila radost, cítila lásku, čistotu, vnitřní klid, které pro ni nebyly jen slovy, ale hlubokými prožitky, procházejícími uvnitř celé její bytosti, které se proměnily v absolutní bytí v okamžiku.

Ještě chvíli poté se mi nechtělo vracet zpátky do hmotného světa.

Léta vím, s jakou energií jsem přišla na Zemi a proč, přesto je toto rozpomínání vždy tak nádherné a silné.

Usmívala jsem se nad všemi těmi synchronicitami, kterých jsem byla v posledních pár měsících i letech svědkem a které Ta Damiši sdílel s ostatními skrze Veliké Mystérium a potvrdil mi tak čistotu mého napojení, vedení, provázení, dění. Nemusela bych o tom vůbec psát, stejně jsou to mé pocity, prožitky, spojení, napojení, atd. Ale já...

...děkuji za tato ujištění, protože vždy je třeba vnímat, zda kráčíme dál svou cestou, nebo jsme se od ní odpojily. (Stane se to nepozorovaně v době, kdy nenasloucháme.)

A tak vše, co jsem vám sdílela, co skrze mne po léta proudilo, bylo na tomto místě opět uvedeno v život.

Mé setkání s šamanem, orlem, lidmi, kteří mě poznali, kterými jsem byla viděna v nahotě sebe samé, protože jediným, čím jsem v té chvíli byla = sama sebou. Prostě bez nálepek, prostě žena = prostá žena a za to jsem nejvíc vděčná.

Dnešní svět je plný expertů na kde co, ale tuto nálepku, značku si dáváme my sami. Nevypovídá nic o nás, ani o tom, co tvoříme. Jen demonstruje něco navenek, co nekorespoduje s naším nitrem, ani nemůže. Žádné slovo nedokáže vystihnout opravdově to, kým jsme.

Jsem pro jednoduchost, jsem pro to 

BÝT A ZÁŘIT TO, KÝM JSEM.

V ten okamžik totiž každý cítí, co neseš uvnitř. 

V té největší jednoduchosti je ta největší plnost.

A paradoxem je, že tu největší jednoduchost - jako je třeba dech - často nejvíce odmítáme, ponižujeme, nevěříme, neprohlubujeme, je to přece tady, dýcháme, tak jsme, ale jak jsme? Jak dýcháme? Jak žijeme? Jak vnímáme symboly, které nás na té naší cestě vedou?

Cestou na seminář jsem spatřila spoustu dravých ptáků. Jsou pro mě posly požehnání a láskyplného světla od r. 2014, kdy mi zemřela milovaná babička a já jsem v den její smrti tyto dravé ptáky začala ve svém životě potkávat na mých dalekých cestách. Jako by mi babička chtěla říct, že na mě stále dává pozor, že na mě myslí a žehná mé cestě. Dívala jsem se na ty dravce a přemýšlela nad tím, jak je lidi vnímají, jako ty, kteří sletí z nebe ohromnou rychlostí, chytí svou kořist do svých spárů a roztrhají ji na cáry. Když jsem však tento moment prožila v těle orla, byla to veliká posvátná chvíle k uchování koloběhu života, k uchování řádu. Orel v ten okamžik necítil nic jiného, než obrovskou pokoru, vděčnost za toto spojení, za tuto potravu, byl propojen se zvířetem, které hodlal pozřít a ono mu bylo vděčné za to, že si ho vybral. Ano, prchalo, na základě pudu sebezáchovy před vlastní smrtí, protože to je principem záchrany života, ale přesto to pro něj byla pocta. Vnímala jsem tu velkolepost velikého spojení, žádný boj, žádný odpor, jen oddání se naplnění své cesty. Orel není poslem ničení, je poslem hluboké moudrosti, kterou rozsévá především v momentě, kdy nemává křídly, kdy jen je nesen po nebi, pozoruje svět a dýchá...

O dalších symbolech, které se mi zjevili v souvislosti s Hvězdnou cestou sebevědomé ženy a rozdělením skupinek žen na Bohyně, Lvice a Ženy Růže, jsem vám psala na fb. Vložím vám to sem na závěr článku, ať nemusíte hledat.

Ale udála se i další spousta věcí, která mi potvrdila to, kam jsem vedena.

A to k otevření on-line živoucího klubu Brána Integrace, který společně požehnáme hotovými Hvězdami v době Jarní rovnodennosti 20.3.2022 Tento klub bude zaměřen pro všechny, kteří slyší volání, kteří mají duši.

Přihlaš se:

Už několik let na mě stále vykukovaly kamenné brány, jako malá jsem milovala film Hvězdná brána:) a všude kam jsem se ohlédla, viděla jsem bránu ve slovech, nebo v kamenných útvarech, malbách, atd. Dokonce jsem jednou takovou branou prošla na Maltě na ostrově Gozo, kde jsem měla tu čest, dokončit zase jiný dávný příběh. Každopádně mě brána nesla stále vpřed a volala je čas, čas propojování, sdílení vnitřního bohatství, probuzení, k poznání z duše. Její název mi stále zůstával skryt a tak jsem trpělivě čekala, až se vyjeví. A vyjevil se. Z původní Zlaté Brány (překvapivě:), Hvězdné brány a dalších milionu názvů, které stále ne a ne odrazit poselství tohoto klubu, které se stále plně nevyjevilo a tak nemohlo být pojmenováno, se konečně název rozkryl ve své plnosti po setkání se Strážcem Nebe. A tak vznikla Brána Integrace, která jako maják září na cestu všem, kdo slyší volání. Jakmile jí projdeš, není cesty zpět. Začneš tvořit z duše, žít z duše, dýchat s duší ve spojení, žádné větší kouzlo není, jen bytí samotné. A tak tě k tomuto poznanému bytí srdečně zvu.

Šaman Ta Damiši mluvil na setkání také o zlatém jelenu, který se mě i dětem zjevoval v posledních měsících v různých podobách, i o moudrém medvědovi, který v zimě nespí, ale medituje nad sladkostí života. Medvěd mě provázel částí minulého roku:). Povídal o tom, jak je důležité spolu být a dýchat a já se rozpomněla, jak mi pro vás přišla před lety zpráva, kterou jsem tehdy neměla odvahu sdílet, protože by nebyla pochopena, přijata, ale nyní se o ni s vámi podělím, protože je čas poslat ji k těm, kteří mají uši. Před lety jsem spatřila obraz dávného léčení lidí z rodu. Dělo se to tak, že do domu nemocného přišla celá rodina, která se rozmístila kolem postele nemocného či umírajícího, drželi se za ruce a vytvářeli kolem daného člověka ochranný kruh léčení a uzdravení. Jen tak stáli v propojení a společně dýchali jednotným dechem. V momentě, kdy se dech zesouladil a rodina se stala jedním dechem, duchem dechu, začala se prostorem linout zlatavá záře světla. Tato záře prostupovala celou bytost člověka ležícího v kruhu, který ji nadechoval jako zlatavý proud = pránu, která ho vyživovala měla sílu ho uzdravit. Velmi rychle nastali v životě člověka zázraky. Pokud byl čas člověka vyměřen, pomohla mu tato energie rodu k přechodu na druhou stranu.... Krásné bylo, že Šaman mluvil o něčem velmi podobném a vzpomenul, ať šíříme myšlenku, že není třeba dechových přístrojů, když budeme dýchat s lesem, pralesem, apod. 

Ta Damiši mluvil taky o veliké milosti, které se nám dostalo a která mě provází už od nepaměti a vy jste ji se mnou či skrze mě mohli několikrát zažít.

Poprvé jsem jí byla obdařena Indickými Mistry a plně ji integrovala ve svém bytí časem, o kterém mě mnozí z vás informovali nejendou vaší zpětnou vazbou. :) Třeba po rozhovoru s Eliškou Vaevou do jejího kongresu, kde se náš rozhovor stal pro vás velikým darem, mi Eliška volala, že pocítila velikou Milost, která ji silně zasáhla. (Rozhovory mnou poskytnuté do různých kongresů najdete jako součást bonusů roční Hvězdné cesty.) Potom k nám zavítala také milost v průběhu oslav Zimního Slunovratu, která se k nám řinula z nebe jako proud zlatavé energie, na kterou vás reagovalo tolik vnitřním probuzením, až se mi tajil dech. (Meditaci stále zdarma si můžete stáhnout tady >>) Další milostí jsem byla obdařena, když se mi podařilo přivést zpět k životu mého muže, což byl pro celou naši rodinu velmi silný a probouzející okamžik, který nás ještě více stmelil a probral nejen mého muže do větší životní lehkosti, ale taky nás ostatní do návratu k propojování, setkávání, probouzení se skrze přítomnost, vzájemnost, sounáležitost, lásku, vděčnost, pokoru, dech. Protože bez dechu by nebyl život.

Nedávno mi zavolala kamarádka, která u mě před lety prošla Cestou duše (nyní Cestou Vědomého Bytí na Zemi) a nabídla mi velké požehnání jako vděčnost v podobě dechové terapie a doteku. Prostě vše zapadá, ladí se, zacvakává a já přijímám JEDNODUCHOST (která je mnohými lidmi po celém světě zesměšňována, ponižována, haněna) jako největší dar milosti, který mi byl, kdy dán. Jsem žena, která miluje život a vím, že to stačí.

Děkuji, že jsem s vámi mohla sdílet kousek sebe.

Taraka

PS 1: Všímejte si ve svých životech těch nepatrných maličkostí, záchvěvů, všeho toho tak jednoduchého, že se vám tím ani nechce zabývat, protože často v tom nejjednodušším je ta největší síla. Velcí Mistři - šamani, léčitelé, nejsou často okolím spatřeni, avšak když jste s nimi, vaše duše sama od sebe začne zářit a vy jen překvapeně cítíte, někteří poprvé v životě, že teprve začínáte žít, že jste a že to úplně stačí. Amen, konec, tralala:)

PS 2: A ještě ten zmíněný příspěvek z fb Taraka Solei >> S novým rokem přišla do mého života řada zázraků a synchronicit, které prostě hlavou nikdy nevymyslíš, je třeba je zažít.

Nejen, že mi ženy s předchozích ročníků Hvězdné cesty sebevědomé ženy děkovaly za posuny na své cestě a za to, kde jsou téměř po roce všechny teď, ale taky mi došlo, jak úžasně nás náš vnitřní hlas vede i v těch nejjemnějších detailech, kterým nepřikládáme žádnou váhu, jen nás prostě baví.

A tak se stalo, že jsem v ženách, které provázím, spatřila to, pro co si do kurzu přišly - tu hlubokou základní prvotní jiskru, která se pak odrazila na jejich cestě úplně ve všem.

Tak třeba krycí název: Bohyně - 1. ročník, který za malou chvíli končí. MILUJI VÁS ŽENY HLUBOCE. NAVŽDY SPOLU. Tyto ženy dostaly tento "pracovní název proto, protože se jejich cesta otevírala v den Boženy - Boží ženy.

A i když se to zdá jako maličkost, prkotina, jen tak vyslovená žena Božena, tyto ženy si do této skupiny přišly především pro tuto kvalitu - zažít Božství v sobě, probudit v sobě ženu Boženu = rozuměj BOHYNI, kterou v sobě bezesporu všechny máme a kterou beze sporu všechny jsme. Jak nádherně se nyní těmto ženám v jejich životech tvoří. Kolik bolesti, nepřijetí, strachů za tu dobu transformovaly a proměnily v lásku a to je ještě modul SRDCE čeká. Díky, díky, díky.

Druhý ročník vstoupil do kurzu v den, který se sám vybral. No, jak jinak, byl to den 8.8.2021 = den Lví brány a tak tyto ženy dostaly název LVICE:) a na cestu veliké požehnání Hojnosti hned dvou osmiček:) Jaké překvapení, že? Že tyto ženy potřebují ve svém životě objevit hojnost ve všem, co tvoří a projevit svou vnitřní sílu, bez boje, pouze nastavením si svých hranic, priorit, svého sebe-poznání, přijetí a sebeprojevení se. Ach lásky, tolik miluji tuto řeč symbolů. TOLIK MILUJI VÁS. (I když jsem vdaná - pro nezúčastněné - jen tak pro pořádek.

A tak, když jsem připravovala otevřít třetí ročník, který se vypsal na datum 22.2.2022 (Mimochodem jde o silné portálové datum, které je součtem 12 a tedy 1+2=3 a je tedy nejvyšším požehnáním, kterého se nám může dostat.), čekala jsem, co mi do cesty Vesmír tentokrát přinese. Do ročníku se začaly hlásit velmi silné ženy, až mě překvapilo, kdo vše vstupuje:), ale cítila jsem, že je čas, aby vstoupily tyto úžasné šamanky, malířky, kreativní ženy, léčitelky, atd., atd. a probudily se do ještě větší vnitřní síly a opravdovosti, protože věřte nebo ne, vždy můžeme stoupat výš a dál a přitom více do nitra. A tak jsem koukla do kalendáře a tam na mě vyskočil den Sesterství:) Jak jinak, že?. Ne náhodou jde o ženy, které se dlouho chtěly propojit a poznat a tak mají nyní skrze Hvězdnou cestu před sebou roční možnost spolužití. Svátek slaví v ten den Petr, který je patronem síly a pevnosti a který mi poslední den v předchozím roce připravil kávu na ohni:) - to jen taková osobní vsuvka příběhu:) A v době přihlášení, první skupiny neodolatelných žen, mi doma v květináči vykvetla růže. V době, kdy jsem v kongresu u jedné růže = Jana Rosa povídala na téma Spiritualita v běžném životě. (Opět najdete ženy video v rámci bonusů na Hvězdné cestě a později asi i v Bráně)  A tak se nedalo jinak, než pojmenovat letošní skupinu ŽENY RŮŽE. Růže je symbolem ženství, lůna, Máří Magdaleny, atd. atd. a já se těším, až to všechno skrze spirit objevíte, ženy, až to všechno vnesete skrze prožitky do svých životů, až to všechno integrujete a zazáříte tou nejasnější Hvězdou ve svém srdci.

Děkuji, že vás mohu provázet i v tomto roce.

Pokud jsi dočetla až sem, klobouk dolů.

A pokud tě láká vstoupit do letošního ročníku Hvězdné cesty sebevědomé ženy a stát se a plně žít tu ŽENU RŮŽE = ženství, se.ualitu, vztahy v sobě, nebo už jsi vstoupila, tak se na tebe moc a moc těším. Bude to jízda, dámy.

Miluji ženy, co se nebojí vykročit k zázrakům. Co se tím zázrakem ve svém životě nakonec i sami stanou.

Taraka Solei