Je nový den. Za okny se lidé strachují z toho, co bude, nebo pořád řeší to, co bylo a uniká jim to podstatné, život sám. To aktuální teď, které není ani dobré, ani špatné, prostě je...

Prožila jsem nádhernou energetickou výměnu a přátelský pokec s kamarádkou, která si mě před lety přitáhla svojí esencí, a byla to neskutečná nádhera. 🙏🏻

Bylo mi ctí sdílet své nitro s někým, kdo rozumí tomu, co cítím a prožívám, kdo to také žije, kdo to vnímá a u koho to není jenom o hlavě, například o načtených informacích z knih, ale je to o prožitcích, o tom, že to stejně jako já žije. 🙏🏻🙏🏻🙏🏻 Jsou to pro mě chvíle posvátné. Děkuji za to. (Je vás tu takových více. Takže i vám děkuji.)

Ráda veřejně otevírám stínová témata, i má bolestná témata, protože je třeba uvědomit si, že i ty bytosti, ke kterým vzhlížíme, mají své vzlety i pády, a je to tak absolutně v pořádku, protože žijeme své lidství na planetě Zemi. Děkuji za to, že mohu být vyslyšena, když potřebuji a je mi ukázáno, co jsem sama nebyla schopna uvidět.🙏🏻

Během našeho vzájemného energetického opečování se, se mi v těle douložila linearita času, kterou jsem již velkou dobu svého života pojímala tak, že všechno se děje teď a tady v jeden okamžik - současně naše minulost i budoucnost, ale teď konečně to dosedlo do všech mých struktur a umožňuje mi to ještě plněji žít, ještě plněji vnímat život s vědomím každého okamžiku. 

Přišlo mi s tím opět veliké uvědomění, ke kterému vás roky vedu. 

Tedy to, že je opravdu jedno, jestli se zaměřujete:

• na minulost (a stěžujete si například na rodinu, na výchovu, na sebe, na to, co jste tenkrát udělali nebo neudělali, stěžujete si na vládní rozhodnutí, na bývalé partnery, atd. )
• anebo na budoucnost (co bude, když uděláte to a ono, co když zdraží to a ono, co když jsou mé hranice moc nebo málo, co když mé děti vychovám špatně, co když někdo někomu ublíží, co když spadne z průlezky, přejede ho auto, co když se dostane do špatné party atd., atd),

protože všechno se děje právě teď.

Respektive právě teď, v tomto okamžiku, si volím svoji cestu. 

To, jaká bude právě TEĎ, je jenom na mně. 

A tak je třeba volit moudře a vše, co konám, vědomě konat.

Volím moudře. 

(Paradox, viďte, i k blížícím se volbám. Prostě vše spolu krásně souzní a hraje. :) Miluju to synchro.)

Včera jsem taky viděla krásný příspěvek duchovního Mistra, který říkal humornou formou, že vymanit se ze špatné nálady se dá jednoduše, prostě v tom nezůstat, něco udělat. :) A má pravdu. Nejhorší na tom všem totiž je, že se v tom často a zbytečně rádi rochníme, plácáme, topíme, atd. Setrváváme v bolesti ukazováním na jiné, kteří nám podle nás ublížili, místo, abychom se soustředili sami na sebe. 

Tedy, chceš-li změnit své aktuální nastavení,

 něco pro to TEĎ, TEĎ, TEĎ, TEĎ, TEĎ udělej.

Taky se mi opět ukázalo, že i to:

• jak nahoře, tak dole
• Nebe a Země, respektive Nebe na Zemi žijeme právě teď a tady,
• podle svého rozhodnutí,
• podle svého uvážení,
• podle svého nastavení,
• podle svého propojení se vším kolem.

Možná vás napadá, jak se propojit se vším kolem?

Děje se to automaticky skrze otevřené pole lásky, skrze otevřené srdce, kdy se v něm jako ženy propojíme se svým lůnem, i se svým 3. okem, a vytvoříme tak ohromnou sílu spojení, nebo lépe řečeno, vneseme tak ohromnou sílu do svého života, skrze kterou můžeme aktivovat proměňovat nebo prohlubovat vše, co se nachází pod povrchem.

(Opět vnímám ten paradox, že právě budou probíhat oslavy Podzimní rovnodennosti , a taky Tajemství ženského pánevního dna a Znovuzrození a smrt, které se mi letos vesmírem naskládali takto za sebou a až nyní vidím proč. :) Protože vše spolu úzce souvisí, podporuje se navzájem a posouvá nás na naší cestě do stále větší pravdy nás samých, do jednoty se vším. 

Už nestačí jenom propouštět to tíživé do Matky Země. 

Je čas přijmout odpovědnost za svůj život, 

plně si do svého života stoupnout, 

je čas navrátit se zpátky ke své energii a ke své vnitřní síle, 

tuto sílu ukotvovat v Matce Zemi a společně povstat.

Je čas přestat se klanět ve smyslu:

• podrobení se,
• ve smyslu dávat někomu svoji sílu,
• ve smyslu pokání,
• v závislosti, 
• v oběti...

Nastala TA doba, kdy je třeba napřímit svojí páteř 

a jít ve své síle cestou své duše. 

A pokud pocítíme hlubokou pokoru, úctu, vděčnost a bezpodmínečnou lásku 

k čemukoliv v životě, tak 

v ten okamžik se můžeme poklonit až k Zemi a splynout s ní. 

V ten okamžik nelomíme hřbet, ale splýváme, sjednocuje se, rosteme.

V ten okamžik začínáme opravdově růst.

Je tedy čas:

• uzdravit své ženské Lůno a pozvednout ho do roviny srdce,
• do oblasti bezpodmínečné nekonečné lásky, která je součástí všeho,
• do oblasti tvořivé pulzace - živoucí pulzace - pulzace života, kdy již není třeba přání, protože vše se děje v souladu, v jednotě se vším, a vše je splněno dříve, než o to požádáme. V ten okamžik jasně vidíme a zříme, co je nám dáno, i kam směřují naše kroky. A v ten okamžik opouštíme obavy a zůstává jen láska a důvěra v život a v sebe samu.
• v ten okamžik pozvedáme i muže pouhou svojí přítomností. 

V momentě, kdy musíme hodnotit, soudit, porovnávat sebe nebo jiné s okolím, nebo s celým světem, žijeme v oddělenosti sebe sama. Okrádáme sami sebe o svou sílu, o léčivé pole vědomé přítomnosti. Žijeme příběhy druhých lidí a zapomínáme žít svůj osobní příběh.

Proto tam kde je hodnocení, souzení, srovnávání, jsme odpojení.

A proto je tolik důležité, ZASTAVIT SE v ten okamžik a UVIDĚT TO, že stále ještě hodnotíme, soudíme, posuzujeme, kritizujeme... Je důležité uvidět se v té roli soudce, přijmout se v ní, a tím ji propustit do světla.

Nedávno jsem viděla nádherný pořad. Bohužel jsem nezachytila jeho název, ale byl v něm příběh o tom, že v momentě, kdy na člověku uvidíme to dobré, i to zlé, a oboje přijmeme v jednom bodě, v ten okamžik jsme osvobození. (Uděláme si k tomu v průběhu času techniku v Bráně Integrace.) 

A i když jsem to na úrovní mysli dávno věděla, neměla jsem to sama zažité a úplně integrované. A až včera se mi tato integrace plně podařila dokončit, a já jsem díky tomu mohla spatřit, že ať už je pro nás něco zlé nebo dobré...., nezáleží na tom, protože ve všem dřímá Božské, ve všem je láska. Ale pozor! Není to ta pokřivená láska, kterou nám předkládá církev nebo různá náboženství, různí samozvaní mistrové a guruové, je to ta láska v síle, která nám ukazuje, že my sami můžeme rozhodnout o svém životě právě v tomto bodě. 

Rozhodni se tedy:

• zda Tvá cesta bude rychlá nebo pomalá,
  
• zda Tvé trápení bude trvat chvíli nebo týdny,
  
• zda chceš sebe nebo jiné trápit nebo milovat,
  
• zda chceš klesat, nebo růst.

V ten okamžik přestává vše ostatní mít smysl, prostě jenom jsi, ať nahoře či dole, ať v minulosti či budoucnosti, ať ve zlém nebo v dobrém, pořád jsi v tady a teď, v lásce, v jednotě se vším, kde už není nikdo, koho bys mohl/a následovat, protože jasně slyšíš volání jednoty, propojenosti, to že všichni jsme jedním.

Jsi v jednom bodě. JSI!

A tedy:

• pokud v sobě ještě máš střípky hodnocení, souzení,
  
• pokud ještě máš k něčemu vyhraněný postoj, například k nějakému chování lidí atd.,
  
• tak nejsi svobodná/ý
• nejsi v jednotě
• nejsi v srdci.

Včera jsem si díky kamarádce uvědomila to, co o sobě dávno vím, jen mi na to dneska bylo krásně posvíceno. :)

A tedy to:

• že zatímco v terapeutické rovině nikoho nehodnotím, nesoudím, protože tvořím otevřené pole lásky, jednoty, kde žádné hodnocení, ani souzení není třeba,
  
• tak v rodiném životě se mi to stále plně nedařilo a ocitala jsem se v uvědomělé hodnotící a posuzující roli. Odmítala jsem některé projevy a způsoby chování, či jednání lidí rodu.
  
• Nyní jsem si uvědomila, že jsem tím samu sebe okrádala o rodinné blaho, a i když máme krásné rodinné vztahy, přesto tam chyběla ta plnost, ta nepopsatelná hlubinná část, která se nedá slovy předat, protože ji člověk potřebuje vnitřně zažít. TA ČÁST NÁS SAMÝCH, KTERÁ JEDNODUŠE POTŘEBUJE DOSEDNOUT. Teprve tehdy vše zacvakne a stává se skutečností.

Protože když si troufneme podívat se na to, co nám opravdu v našem životě nesedí, nelíbí se nám, a dokážeme to současně spatřit v souvislosti sami se sebou a se svojí potlačenou částí vůči sobě, zjistíme, jak na tom opravdu jsme.

Možná to znáte, nejhorší jsou takové ty strachy z budoucnosti, se kterými mi chodí dnes a denně ženy i muži na terapii. Protože to, čeho se nejvíc obávají, se nakonec stane. Proč? Protože stín, který potlačují, si je najde. A tito lidé se tak svými strachy z toho, co bude pak, ochudí o to, co by mohli žít teď a tady. Žít vlastní naplněnou přítomnost s těmi, které milují.

ŽÍT A UŽÍVAT SI V KAŽDÉM OKAMŽIKU NAPLNĚNÍ LÁSKY A JEDNOTY.

Takže, pokud i ty na nějaké úrovni stále sebe nebo někoho hodnotíš, vynes na světlo svůj stín, kde se cítíš ty hodnocena a souzena. 

(Příklad, někdo na tebe křičí, nelíbí se Ti toto chování. Hodnotíš ho jako nevhodné. Nebo jako útok na sebe. Vyvolává to v tobě pocity nelibosti a třeba strachu, možná oběti, atd.. Můžeš se podívat na to, co jsi v sobě potlačila. Možná hluboko uvnitř v tobě dřímá vztek na lidi kolem, který se snažíš maskovat, protože nechceš, aby ho lidi viděli. Možná se tolik bojíš budoucnosti, že máš podívat právě na to, uvnitřnit se a vrátit se do přítomnosti....Možná se potřebuješ postavit do své síly a přijmout se tak ve své jemnosti....)

Všichni jsme jedním, jak nahoře, tak dole, jak vpravo, tak vlevo, jak vnitru, tak venku, atd. atd. Jsme stejným láskyplným světlem, jsme stejnou temnotou, a tak když si na své stíny dokážeme posvítit, spatříme vše.

Díky dosednutí jsem včera pochopila i to, proč už nemám pořádat seminář Teď Královnou jsem já, i když byl překrásný a pro všechny ženy velmi důležitý a cenný. Měl velmi cenné místo v minulosti, ale nyní už jeho čas odezněl. Přišel čas na to nové:

Cesta vědomého bytí na Zemí s tématem: DOVOLUJI SI BÝT VIDĚNA - KONÁM

A nově taky připavím: TVOŘÍM Z PULZACE LÁSKY - kruh pro ženy, které se bály vyjít na světlo se svými dary a nyní cítí, že je čas. Aneb kurz žena ve své síle a celistvosti, aneb tvořím to, co mi bylo dáno, sdílím to, co mi bylo přáno, jsem tou, která ví.

No, mohla bych ještě hodně dlouho psát, tak poslední příklad.

Například odmítáte partnerův způsob života... Co s tím? Můžete mu tlačit svoji cestu. Můžete ho jemně vést. Můžete ho nechat být a vnitřně se trápit, že mu nemůžete pomoc. Nebo se můžete podívat na to, jaký stín jste v sobě potlačili v souvislosti s daným chováním. Vyneste sebe na světlo - ne jeho. A pak uvidíte, co se stane.

Hádanka pro ty, co dočetli až sem.

Co se stane se stínem, který dáš na světlo? :)

Miluju vás, užívejte si každé teď. To je jediné, co TEĎ máte.

Taraka Solei