Jako čerstvá maminka jsem před lety nastoupila na novou životní cestu. Vše pro mě bylo tak nové. Těšila jsem se na mateřství, na to, jak moje miminka budou spát, jak je budu kojit a vše to bude krásná zábava..., a dostala jsem dva nespavce, kteří mi přišli totálně změnit pohled na život. :) Od té doby za ně každý den děkuji. (Je tedy pravda, že před narozením dětí jsme si s mužem vyslali přání, které se naplnilo: „Hlavně, ať jen nesedí, kam je posadíme." A tak je přesně takové máme. :)

Po letech mi taky došlo, že jsem se tenkrát potřebovala vnitřně vyrovnat s tím, že už nejsem vážená fyzioterapeutka s dobrým platem, která vše ví a všemu rozumí, ale že jsem obyčejná žena, máma, která když konečně přijde u dětí na to, jak fungují, ukáží jí v zápětí, že je to všechno jinak. :) Byla jsem bez příjmu, respektive s příjmem z mateřské a nesvoboda, kterou to ženě dává vede k dalšímu a dalšímu narovnávání uvnitř nás. Měla jsem štěstí na skvělého muže, ale vím, že spousta žen takové štěstí nemá a musí si vystačit z příjmu z mateřské, který jí pokryje tak akorát pleny...

Po porodu to je, jako by nám vzal někdo klíč od dveří jménem život a my vše, co jsme se učili během života, kam jsme to dotáhli, můžeme zapomenout a začít od nuly. Je to úžasná doba prázdna, sebereflexe, zjištění, že to na čem jsme lpěli nestálo za nic, že jsou mnohem důležitější věci, než být například vážená navenek. Mateřství nám však nejen bere, ale mnoho nám toho dává, dává nám poznání sebe a plné přijetí života takového, jaký je. 

Prázdno si můžeme dopřávat nejen v mateřství, ale kdykoliv se potřebujeme navrátit zpátky k sobě. 

Život s dětmi je neustálá změna. Ani jeden den není stejný. Nacpat je do nějakého režimu vyžaduje svatost. A tak je necháváme žít a oni nás učí žít.

Jsem za to vděčná.

Ráda se s nimi vracím do hravosti, radosti ze života, do všech těch úlevných grimas i postojů:) Je to zábava. 

Tenkrát jsem díky dětem jsem zjistila, že mému životu něco chybí. 

Ocitla jsem se v bodu nula, v absolutním prázdnu, kde se mi otevřel nový svět.

A tak jsem si po letech, kdy jsem slyšela o kineziologických odblocích, dopřála studium kineziologie. Díky tomu, jsem rozklíčovala spoustu svých starých zažitých vzorců a viděla více, než jsem si kdy myslela, že bych mohla uvidět.

Otevřela jsem srdce sobě, lásce, životu 

a začala žít své sny.

Zjistila jsem, že lidské tělo můžu umět zprava doleva anatomicky, fyziologicky, neurologicky, celostně a přesto se v něm bude skrývat nějaká nepojmenovaná, skrytá a přitom důležitá část.

Vědomí nás samých. To něco, co se nedá popsat, co se nedá uchopit, co potřebuješ nejprve zachytit skrze osobní prožitek a potom v tom spojení zůstat napořád a už nikdy se neopustit. To něco - jsoucno - přesahující zářící složka v každém z nás, která je a navrací nás do jednoty.

A tak se stalo. Během mateřské jsem urovnala a poznala vše v sobě a byla jsem nejšťastnější ženou pod sluncem. Jak jsem se nesla. Jako na obláčku. Oči mi zářili, páteř se narovnala, tolik jsem toužila dát to poznání všem, předat svou přítomností svůj osobní prožitek. A tak se zrodila první Cesta Duše, seminář, který se od té doby opakuje v různých podobách jako Cesta vědomého bytí na Zemi. Od kineziologie jsem postupně upustila, protože ani ta nevěděla nic o duši a začala provázet aktivačními sezeními, které mění lidem život.

Byla jsem šťastná. Tolika lidem začala s očí zářit opět duše, tolik lidí urovnalo své vztahy ve svých životech, tolik lidí se opět zamilovalo do sebe, že jsem jen každý den děkovala za to, že mohu být toho velikého zázraku součástí. S každým dalším přijetím, s každou další změnou se i mé světlo rozšiřovalo, uzdravovalo vše ve mě i kolem mě a život se skládal z malých velkých zázraků, ať už se děly v těžké chvíli nebo v radostné.

Má cesta došla tak daleko, že jsem nedokázala pokrýt zájem lidí, a tak jsem vědění vložila do Hvězdné cesty sebevědomé ženy, kde procházíme s ženami 13ti tématy, které jim mění život. Je to veliký dar na cestu každé ženy, protože si během daného roku zpracuje každá žena tolik témat, kolik je schopna a promění svůj život v zářivou hýřící radost. Je to nádherné pozorovat, být u toho a číst všechny ty zpětné vazby, které někdy začínají bolestí z uvědomění a končí radostí z uzdravení z další části života. Je to kouzlo. Je to zázrak, který nám byl seslán na Zemi, abychom začali žít sebe a skrze sebe v lidech probouzeli světlo lásky, které také nesou.

Miluji to. A tak už otevírám 4. ročník s příhodným tématem: ŽENA LÁSKA. Protože jakmile si každá žena uvědomí, že láskou je, změní se vyzařování celé planety, nejen nás samých.

Vše spolu souvisí více, než jste si možná dokázali, kdy představit.

Další dílek skládačky mého života zapadl na své místo a Božství mi otevřelo další prostor pro zázraky, kterým se stála Brána Integrace. Zatím je téměř nepovšimnuta, její síla je však natolik přínosná, že vytrvám a všechny lidi, muže i ženy, kteří vstoupí do Brány, provedu integrací jejich osobní cesty, cesty života. Miluji tu být pro vás. Miluji předávat to, co skrze mě - nás přichází. Co nepatří nikomu a přesto patří nám všem. Děkuji, že mohu. Cítím velikou vděčnost.

Během let jsem postupně zaznamenávala aktuální témata, kterými jsem vás provázela a jsem neskutečně vděčná, že jsem mohla být u zrodu otevření se tolika srdcí, tolika lidských bytostí. Kdyby mi dal život jen toto, bylo by to to nejvíc, co jsem mohla dostat. Začala jsem provázet ženy, průvodkyně do čistoty sebe. Jsem tolik, tolik vděčná, že jste se otevřely této cestě. Děkuji tomuto kruhu. 

Dostala jsem však do života mnohem mnohem víc:

• partnera mé duše, se kterým se známe po mnoho životů a opět jsme se shledali,
• milující milované děti, které nás skrze svoji moudrost neustále učí a navrací k sobě,
• nahlédnutí za oponu jeviště, kterým je život sám, kde se ukrývá to nejcennější, co máme a s čím se všichni máme potkat, velikou lásku a vděčnost k rodičům, k předkům, k životu i smrti.
• Děkuji. Děkuji, že mohu být opět na malou chvíli součástí toho, čemu říkáme život.

Spousta z nás, lidí, však nechává protékat život mezi prsty. To je škoda. 

Je čas život žít. Propojovat se skrze nitro, znovuobjevit sílu propojení, jednoty, kruhu, důvěry v život, sílu lásky.

To vám do tohoto r. 2023 přeji.

ŽIJTE SEBE.

Taraka