Pojď, pomůžu ti...

12.09.2019

V životě je velmi důležitá rovnováha.
Nejen rovnováha jin a jang - světla a temnoty, ale také toho ženského a mužského v nás, rovnováha v osobním i pracovním životě, rovnováha ve vztahu k sobě i k jiným. 


Spousta lidí dnes pracuje v pomocných profesích. Jsou to lékaři, sestry, fyzioterapeuti, terapeuti, koučové, lektoři, dobrovolníci, psychologové, lidé z různých nadací apod. Pomáhat druhým je jejich přirozenost. Vést je. Ukazovat jim cestu k sobě, cestu ke světlu.
Avšak i zde je třeba najít míru. Kdy je naše pomoc žádaná. Kdy opravdu pomáháme a kdy přitom ještě neokrádáme ostatní o jejich sílu. 

Kdy je naše pomoc vyžádaná a není naopak přítěží, kdy se člověk cítí vedle nás nedostatečně, že nás zklamal, že se ztratil, apod. (Což se často děje v rodinných vztazích...)

Je třeba nahlédnout na to, kdy pomáháme bezostyšně, ze srdce a kdy už za to něco očekáváme - ať už finanční ohodnocení, zásluhy, vděčnost, lásku, závislost na naší osobě apod. 

Kdy je v tom láska a kdy už ego...

Čím více pomáháme, tím více je třeba starat se také o sebe. Nejen z pohledu toho, co jíme, nejen o naše fyzické tělo, ale také o naši duši, o naše psyché, o naši očistu, kterou je třeba pravidelně vykonávat, abychom byli stále pro ostatní světlem, nikoliv vyhořelou pochodní.

Je třeba uklízet ve svém životě, ve svých emocích, ve svých vztazích. Mít v tom všem rovnováhu.

A rovnováha je stavem vědomého láskyplného bytí. Můžete ji vidět všude kolem sebe: 
Jak vypadá například váš dům? Máte v něm uklizeno? Nebo jste zahlceni spoustou věcí?
Jak vypadá vaše zahrada? Prosperuje nebo ji sotva udržujete na živu?
Jak to vypadá u vás v práci? Jste v jednom kole nebo si dokážete nastolit rovnováhu? 

Jak se k sobě doma chováte? Je ve vašich vztazích láska nebo nedostatek porozumění?

Někdy je to snadné a jindy to vyžaduje značné úsilí.
Je však třeba mít stále na paměti, že to je ten stav, o který usilujeme. Stav, kdy se dokážeme plně propojit se svým srdcem, se svou cestou, se svou esencí, jedinečností, s vnitřní blažeností, která nás propojuje se vším kolem a my tak přesně cítíme (ano cítíme, ne víme), že naše kroky vede nějaká Vyšší síla směrem, jehož význam neznáme, ale přesto věříme.
A i když tomu nerozumíme, vykročíme, protože máme absolutní důvěru v proces. 


Důvěřujte té síle v sobě.
Nechte se vést. 


A pokud vás vede ke ztišení, klidu, tak si to dovolte. Ano, ikdyž v ten moment budete muset někoho odmítnout. Uvidíte, že až si odpočinete, dokážete zázraky. Dovolte si dostatečně spát, dovolte si jen tak být, dovolte si lehnout a zhluboka dýchat, dovolte si otevřít oči a vidět, že i bez vás jde život dál. Nemusíte zvládnout vše sami. 

Nejste tu od toho, abyste vše dělali za ostatní - to se jen o slovo hlásí vaše pýcha.
Ale už znáte to rčení:"Pýcha předchází pád."


Nenechte svá "křídla" padnout. 

Jen vy to můžete změnit.

Buďte tady především pro sebe, ve svém srdci, protože teprve skrze lásku dokážete zázraky. Už jen tím, že jste a zhluboka dýcháte.

Taraka Solei

Během psaní mi hrála hudba: https://www.youtube.com/watch?v=eDRLTI5uKgU
Děkuji.


PS: Začněte u sebe.